Příroda

Když pozorujeme nad loukou nebo nad polem lovícího motáka pochopa, nemusíme dlouho přemýšlet, jak asi tento krásný dravec přišel ke svému rodovému jménu „moták“.

Moudivláček lužní zpěvem nějak mimořádně nevyniká. Stejně tak není výjimečný ani velikostí a zbarvením.

Orel mořský je náš největší druh orla a dosahuje v rozpětí svých mohutných křídel až 2,5 m. V 19. století u nás relativně běžně hnízdil, pak téměř na sto let úplně zmizel.

Na Šumavě, v Jeseníkách nebo třeba na Českomoravské vrchovině nás někde na okraji paseky mohou znenadání překvapit drsné, hlasité, varovné skřeky.

Ostříž je zbarven dosti kontrastně, svrchní strana těla je tmavě šedá oproti světlé spodině, která je však podélně tmavě skvrnitá.

I když řád pěvců je u nás zastoupen velmi vysokým počtem druhů, opravdových zpěváků není mnoho.

Příjemně znějící, i když trochu jednotvárně se opakující popěvek pěnice hnědokřídlé mohou slyšet miliony televizních diváků ve všech možných inscenacích po celý rok.

Pěnice pokřovní je sice poměrně běžný pták, rozšířený téměř po celém našem území, ale dosti uniká pozornosti lidí.

Pokud bychom sestavili žebříček nejlepších zpěváků, pěnice slavíková a jí příbuzná pěnice černohlavá by dozajista zaujímaly čestné místo v blízkosti slavíků.

Pouze krátkou dobu a jen místy můžeme u nás slyšet zpěv pěnice vlašské. Patří k větším druhům našich pěnic a její zbarvení je od ostatních značně odlišné.

Pěnkava jikavec naším územím pravidelně protahuje, zimuje zde a vícekrát byl zjištěn její výskyt i v jarním období. Hnízdění však bylo prokázáno jen jednou.

Její zpěv můžeme slyšet od časného jara, někdy již od února a končí až v létě. Teprve v horkých letních měsících umlká. Pěnkava patří k našim nejpočetnějším ptákům.

Pěvuška modrá je sice u nás poměrně běžným a široce rozšířeným ptákem, všeobecně však téměř neznámým. To, že je veřejnosti tak utajená, si zavinila sama pěvuška.

Pisík obecný je naším docela běžným bahňákem. Samotný název bahňák znamená, že se s ním můžeme setkat při březích rybníků, jezer, ale zejména na nějakých vodotečích.

Pokud se vydáte na procházku k rybníku a na jeho hladině uvidíte skupinky kachen, můžete si být téměř jisti, že mezi nimi budou i poláci chocholačky.

Polák velký je rozšířen ve velké části Evropy a části Asie, žije i v malém kousku severní Afriky. V České republice hnízdil ve druhé polovině 19. století jen ojediněle.