Moudivláček lužní
Moudivláček lužní zpěvem nějak mimořádně nevyniká. Stejně tak není výjimečný ani velikostí a zbarvením. Se svými 10 gramy se nemůže rovnat pouhých 5 gramů vážícímu králíčkovi, který je naším nejmenším opeřencem, a z jeho zbarvení jsou poněkud nápadnější jen hnědá barva na zádech a černá páska přes oči.
Zato je ale moudivláček naprosto bezkonkurenční architekt a stavitel. Jeho zavěšené, zcela uzavřené hnízdo s tunelovitým vchodem je podobné výtvorům některých afrických snovačů, snad je ještě dokonalejší a nemá v naší přírodě obdobu.
V dubnu, a někdy dokonce už koncem března se k nám moudivláčci vracejí ze svých zimovišť ve Švýcarsku, Itálii a u Neziderského jezera. Sameček vzápětí blízko u vody zabere svůj revír a pustí se do stavby uměleckého hnízda. Na tenké koncové větvičce vrby, topolu či břízy nejprve postaví jeho kostru z divokého chmele nebo kopřiv a teprve potom přijdou na řadu stěny z jemného, vatě podobného chmýří z nažek topolů a vrb. Rozestavěné hnízdo má podobnou funkci jako moudivláčkův zpěv – má přilákat partnerku, má přilákat samičku. Když žádná samička neprojeví zájem, odletí zklamaný sameček jinam a pustí se do další stavby. V opačném případě, když to samečkovi vyjde, se v hnízdě brzy objeví bílá vajíčka.
Není tomu tak dávno, co bychom u nás tento zpěv nemohli slyšet a nemohli bychom vidět ani hnízdo moudivláčka. Tento drobný, nicméně nesmírně zajímavý ptáček se k nám začal šířit až na počátku 20. století, ale do 40. let byl stále ohromnou vzácností. Pak obsazoval Čechy rychleji a okolo roku 1960 se vyskytoval už na celém území. Což naštěstí platí dodneška.
Až se budete procházet někde okolo řeky nebo rybníka, dávejte pozor, třeba moudivláčka zaslechnete. Také se dobře dívejte, protože možná najdete jeho hnízdo. A pokud se vám to nepodaří na jaře, určitě si jeho uměleckého hnízda někde na bříze, topolu nebo vrbě na konci slabé větvičky všimnete v zimě, třeba až půjdete bruslit. Sice už to bude hnízdo trochu omšelé, ale stále velice pozoruhodné.
Poslechněte si, jak o bekasíně mluví jihočeský rozhlasák a zapálený ornitolog Ludvík Mühlstein v legendárním seriálu Volání jara:
Základní údaje
Moudivláček lužní (Remiz pendulinus) je podstatně menší než vrabec. Má šedou hlavu s černou (v prostém šatě hnědou) páskou přes oko, výrazně hnědý hřbet a světle hnědou spodinu těla. Jeho životním prostředím jsou porosty v bezprostředním okolí vod, kde sbírá hmyz a další drobné bezobratlé živočichy. Košíčkovité, zcela uzavřené hnízdo s vletovou trubicí zavěšuje na konce větviček; základní kostra hnízda je z lýkových vláken, stěny z jemných plstnatých nažek topolů a vrb. Na snůšce 4 až 8 vajíček sedí jen samička a sama také krmí mláďata. Naše populace jsou tažné, zimují ve Středomoří. Ohrožený, podle zákona zvláště chráněný.
Jak vznikaly nahrávky
Moudivláček se vyskytuje jen místy na specifických lokalitách. Jsou to převážně špatně přístupné husté porosty křovin, vrbin a rákosových porostů vodních ploch a močálů. Jeho vábení, vysoké a slabé „cííí“, si snadno spleteme s hlasem strnada rákosního. Zpěv, slabě znějící vysoký trylek a jemné cvrčení zaslechneme jen zřídka. Pořízení nahrávky vyžaduje spoustu času a několikaletých pokusů. Ptáček je to velmi neposedný a pohyblivý. Než se někde usadí k vzácnému a krátkému zpěvu, dochází nám již předem vycvičená trpělivost. Záznam je nutno provést v bezprostřední blízkosti. Akustické spektrum vysokých frekvencí jeho hlasu navíc klade mimořádné nároky na technické parametry našeho nahrávacího zařízení. Citlivý mikrofon studiové kvality musí mít ostře formovanou směrovou charakteristiku. Důležitou podmínkou je také naprostý klid v přírodě a absolutní bezvětří.
Video: MOS, Adolf Goebel
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
