Bitva o Rozhlas

Poslech zahraničního rozhlasu byl v protektorátu zakázán pod hrozbou trestu smrti. Rádio si lidé museli nechat odborně znehodnotit  vyjmutím krátkovlnného okruhu.

Na konci dubna 1945 už Hitlerova tisíciletá Říše ležela v troskách. Rudá armáda se valila Rakouskem přes Vídeň a zaútočila na Berlín.

Považoval se za nejmocnějšího muže světa, ale skončil v podzemním bunkru pod rozbombardovaným Berlínem.

Velitelství SS v čele s hrabětem Pücklerem sídlilo v budově pražské Právnické fakulty. K dispozici mělo 35 tisíc mužů ve výcvikovém prostoru Benešov – Neveklov.

Ministr propagandy Joseph Goebbels a jeho žena Magda spáchali sebevraždu. Předtím ale otrávili i svých šest dětí.

Přípravě k obsazení rozhlasu a jeho udržení byla věnována značná pozornost. Nelehkého úkolu se ujala pražská policie.

Sešli se členové odbojové organizace Blaník. Škpt. policie Valtr pověřil velitele vězeňského oddělení pražské policie škpt. Paličku sestavením oddílu „o síle asi 20 mužů“. Jeho členové mají speciální výcvik na boj v uzavřených prostorech (původně měl absolventům sloužit pro případ vzpoury vězňů).

Zkratkou ARLZ byla označována taktika spálené země. V březnu 1945 vydal maršál Keitl rozkaz přebudovat Prahu na pevnost. Splněním rozkazu byl pověřen generál Toussaint, vrchní velitel vojsk v prostoru protektorátu Čechy a Morava.

Velitel obrany Berlína Helmuth Weidling nařizuje kapitulaci. Vzdali se i obránci říšského kancléřství, do jehož bunkru odpoledne vstoupily sovětské jednotky. V 15:00 utichla na celé frontě palba.

Sověti bojují na Moravě, 1. ukrajinský front maršála Koněva se chystá postupovat do Čech až 6. května. 3. května jsou tak jedinými spojeneckými vojáky v Čechách Američané.

Když se začala stahovat spojenecká smyčka a wehrmacht byl nucen ustupovat, Luftwaffe do Prahy umístilo množství stíhacích letounů jako podporu bojujícím jednotkám na blížící se východní frontě.

Na povstání se připravuje na 10 000 bojovníků, ale jen asi polovina z nich má pistoli nebo pušku. Prvním úkolem povstalců bude zajistit dostatek zbraní, a to jak od německých vojáků, tak z příměstských oblastí.

V pátek odpoledne začali obchodníci sundavat německé nápisy z firemních štítů, pasažéři a řidiči večer strhávali dvojjazyčná označení vozů elektrických drah.

Už počátkem roku 1945 se rozběhla příprava „revolučního“ vysílání. Rozhlasáci vytvořili seznamy pořadů mluveného slova a připravili záznamy se Smetanovou a Dvořákovou hudbou apod. Dopředu si také chystali záložní stanoviště pro případné vysílání mimo hlavní budovu.

Večerní nepokoje na Václavském náměstí podnítily v Josefu Eliášovi chuť zapojit se do boje s nepřítelem. Zítra si s bratrem půjdou pro zbraně do Štefánikových kasáren.

V šest hodin ráno vynechal hlasatel Zdeněk Mančal povinný německý jazyk a originálně ohlásil časové znamení.

Julius Randýsek z NRV se s Miloslavem Dismanem a dalšími domlouvají, jak zajistí provoz náhradních vysílačů a komunikaci s povstaleckými složkami mimo budovu.

V noci z 2. na 3. května lágr opustili dozorci, jednotky SS odjely na frontu. O den později se správy ujal Mezinárodní výbor politických vězňů. V té době bylo v táboře asi 84 tisíc přeživších vězňů. Jejich výpovědi poslouží jako důkazy v poválečných procesech s nacisty a kolaboranty.

Po žebříku z vedlejší budovy pronikli na střechu rozhlasu vojáci vládního vojska zformovaní pod velením škpt. Záruby.

Intendant Thürmer požádal velitelství SS o posilu. V 11:45 dorazilo 65 esesáků se samopaly, karabinami a pancéřovými pěstmi – na bicyklech. Do budovy rozhlasu vstoupili bočním vchodem z Balbínovy ulice a hledají místo, odkus se vysílá.

Ve 12:15 vyvěsili čeští zaměstnanci z balkonu ve čtvrtém patře nad průčelím nejprve československou a pak americkou vlajku. Přes kontroly esesáků je do budovy tajně pronesly statečné uklízečky. Němci běsnili, ale za celou dobu bojů nedokázali vlajky symbolizující svobodu zlikvidovat.

Pražané čekali jen na první impuls k povstání. Klíčová výzva přišla z rozhlasu ve 12:33. Někteří jdou pěšky, jiní nasedají na tramvaj nebo na korby dodávek. Zbraně mají z domova, nebo je dostanou až u rozhlasu.

Povstalci odvlekli z Tabákové režie ve Slezské ulici tři desítky lidí, které vědomě nahnali před střílející německý kulomet. V jediném okamžiku přišlo o život 12 německých civilistů včetně tří žen.

Barikády začali Pražané stavět zcela spontánně. Ty první vyrostly po poledni na Bělohorské třídě a na Žižkově, další kolem 15:00 ve Vršovicích a na Smíchově. Praha se stává pro německé jednotky neprůjezdnou.

Palba z prostoru hlavního vlakového nádraží pochází z protiletadlových kanonů německého pancéřového vlaku. Přestože to jsou „jen“ 20mm kulomety, na budově a v okolí rozhlasu páchají značnou škodu.

Na Starém Městě pálí německý tank na Novou radnici. Zasáhl první poschodí městského rozhlasu, obránci se stahují do přízemí. V horních patrech zůstávají členové městské policie. Esesáci obsadili protější Živnostenský úřad.

Přiopilí esesmani vtrhli do sklepa domu čp. 255 v Úsobské ulici a beze slova začali střílet do lidí, kteří se tu ukryli před boji. Střelami dum-dum povraždili 51 civilistů. Neušetřili ani těhotnou Němku, která vkleče prosila o život pro sebe a své dvě děti.

V 18:40 zasáhla bomba vnitřní trakt budovy. Prolétla dvěma podlahami, kde zanechala „jen“ metrovou díru, a zastavila se v prostoru za vstupní halou a vrátnicí. 20 vteřin bylo ticho, pak exploze 200 kg trhavin otřásla celým železobetonovým skeletem šestipatrové budovy.

Povstalecké vysílání bylo obnoveno za neuvěřitelných 80 minut po bombardování. Vysílá se z provizorního studia v boudě u vysílače v Praze-Strašnicích, z dílny o 9 m čtverečních, akusticky zcela nevyhovující. Zprávy z vojenského velitelství Bartoš odbavují technici vysílače a rozhlasoví technici.

Už v 5:30 ráno zahájily německé posily podporované tanky a obrněnými transportéry masivní útok v blízkosti Pankráce s cílem probít se do centra města. Další německé jednotky postupují ze severu a severovýchodu Prahy.

Bohuslav Skopový byl dobrý střelec, proto dostal kulomet a v rozhlase mu přidělili stanoviště – balkon, ze kterého střežil prostor před budovou až do 9. května.

Strašnická vysílačka v rukou pražských policistů vysílala bez přerušení i po zničení zařízení rozhlasu na Vinohradské třídě. V celých Čechách a na Moravě ji slyšeli lidé na vlnách 415 metrů. Na její znělku „Lví silou“ čekaly s nadějí desetitisíce bojovníků.

Kolem 16:30 končí vysílání ze strašnické dílny, ta ale zůstává v pohotovosti pro případ poruchy. Vysílání se přesouvá zpět na Vinohrady, tentokrát do podzemí Husova sboru. Budovu záměrně neoznačují československé prapory, aby provizorní studio zůstalo v utajení.

Jejich pomoc ocenil i vojenský velitel povstalců generál Kutlvašr: „Zásah Vlasovových jednotek měl snad více účinek morální, a to jak na obránce, jejichž sebedůvěra v boji proti Němcům byla posílena, tak na útočící Němce, u nichž zprávy o počtu jednotek, které měl generál Vlasov k dispozici, způsobily značný zmatek.“

Konec války s sebou kromě oslav a oplakávání padlých přinesl i potrestání válečných zločinců a kolaborantů. Zejména v posledních fázích války však měla odplata na často i domnělých kolaborantech podobu vyřizování osobních účtů a lynče.

V 19:18 vysílá rozhlas důležité hlášení: generál Kutlvašr vydává rozkaz k zastavení palby v Praze a okolí. Německé velitelství oznamuje svým jednotkám, že kdo neuposlechne tohoto rozkazu, bude potrestán podle stanného práva.

Bezpodmínečná kapitulace všech německých vojsk byla podepsána 7. května 1945 ve 2:41 ráno. V platnost měla vstoupit 8. května ve 23:01. Stalinovi se ale nelíbilo, že podpisového aktu se v Remeši neúčastnil žádný sovětský vyšší vojenský velitel. Podle něho se tak kapitulace Německa jeví jako vítězství Američanů. Požadoval proto novou kapitulaci v Berlíně, v místě svého velkého vítězství.

Stalin si na západních spojencích vynutil opakování kapitulačního aktu. Maršál Žukov pozval do Berlína generála Eisenhowera i maršála Montgomeryho, ale oba za sebe poslali jen své zástupce. Byli přesvědčeni, že opakování celé kapitulace je zhola zbytečná záležitost. Ceremoniál byl zahájen o půlnoci z 8. na 9. května 1945.

Celé dvě sovětské tankové brigády se měly zúčastnit boje o Prahu. Do Prahy ale dorazily v době, kdy zde žádné větší jednotky Němců už nebyly. Hlavní bitvy osvobození svedli totiž sami Pražané.

První chvíle poválečné obnovy Československého rozhlasu popisuje profesor Otakar Matoušek, kterého Česká národní rada pověřila vedením instituce.

Velkoněmecký rozhlas informoval po celou dobu 2. světové války o vojenských úspěších německých vojsk na všech frontách. Poslední válečná zpráva z 9. května 1945 se dochovala do dnešních dnů v archivu Českého rozhlasu.

Oba patří k legendárním postavám rozhlasové historie. Oba se zároveň aktivně zapojili do Pražského povstání a na jeho sklonku pak mohli Pražanům ohlásit zprávu o německé kapitulaci. Jejich poválečné osudy byly ovšem diametrálně odlišné.