Vítězství? Bitva o rozhlas skončila, bomby padaly dál
Ve tři čtvrtě na dvanáct před 78 lety to vypadalo, že končí bitva o rozhlas. Velitel německé posádky SS totiž 7. května 1945 v tomto čase podepsal kapitulaci. Rezignoval poté, co se mylně domníval, že se vydává do rukou Američanů a Britů a ne Sovětů. Jenže Němci bombardovali rozhlas ještě další dva dny po kapitulaci.
Němečtí vojáci SS dokonce nechali Čechům auto plné zbraní a střeliva. Gustav Sklenář v dokumentu Bitva o rozhlas vzpomíná na tehdejší atmosféru. Byl příslušníkem bojové jednotky rozhlasu.
„Ve chvíli, kdy byl klid, přicházeli lidi s dary, s jídlem, pitím… Nevím, kde ty ženské tenkrát brali mouku, máslo, ale byly to buchty nebo koláče s mákem,“ říká.
V den kapitulace – 7. května 1945 – se vysílalo z provizorní boudy u strašnického vysílače. V podvečer pak začalo fungovat tajné podzemní studio v Husově sboru v Dykově ulici, které je kousek od hlavní budovy rozhlasu. Na kůru technici připravili mikrofon, gramofony a všechna další zařízení.
Bombardování pokračovalo ještě dva dny
V Husově sboru se vysílá další dva dny. I přes kapitulaci totiž Němci útočili dál na hlavní budovu rozhlasu na Vinohradské ulici, mysleli si, že se vysílá odtamtud. Bombardování pokračovalo až do 9. května, kdy do Prahy vjela Rudá armáda. Stejného dne večer bylo slavnostně obnoveno vysílání nyní už Československého rozhlasu.
Při povstání v Praze zahynulo na 1700 Čechů, asi 300 vlasovců a 1000 Němců a 30 sovětských vojáků. Jen v hlavní budově Českého rozhlasu padly desítky rozhlasáků, českých policistů a dalších povstalců. Díky jejich hrdinství se Praha za 2. světové války stala jediným osvobozovaným městem, jehož svobodný rozhlas nepřestal vysílat ani v nejprudších bojích.