„Všude byli ranění, padlí a krev,“ vzpomíná na bitvu o rozhlas očitý svědek
7. května 1945 už rozhlas nevysílal z vinohradské budovy, ale z provizorního místa u vysílače ve Strašnicích. Hlasatelé se tam přesunuli poté, co Němci shodili na centrum rozhlasu na Vinohradech půltunovou pumu.
Hlasatelé v noci ve vysílání volali mediky a medičky, kteří měli nastoupit do nemocnice. Chyběli totiž lidé, kteří by raněné ošetřovali. Na bitvu o rozhlas vzpomíná i František Bystřický, kterému bylo 15 let a bydlel nedaleko bojů.
„Během povstání jsme sbírali raněné, bylo tu spousta padlých a krve – bylo to hrozné. Pomáhal jsem je nosit k nám do bytu, protože jsme bydleli nejblíž a také jsme byli jako jediní doma. V okolních domech nikdo nebyl.“
Vysílalo se ze Strašnic
Část nezraněných pracovníků rozhlasu se přesunula do Strašnic, kde v tamní doslova boudě vzniklo přímo u vysílače provizorní studio. Odtud vysílali až do téměř páté hodiny odpoledne.
Další zaměstnanci šli do podzemního studia v Husově sboru na Vinohradech, kde chystali technické zázemí pro další vysílání. To spustili 7. května v podvečer. Němci si ale dál mysleli, že Češi vysílají z budovy rozhlasu na Vinohradské, tehdy Schwerinově ulici.
