Pěnice slavíková

18. říjen 2001
Vědecké zařazení Pěvci
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pěnice slavíková - samec
0:00
/
0:00

Pokud bychom sestavili žebříček nejlepších zpěváků, pěnice slavíková a jí příbuzná pěnice černohlavá by dozajista zaujímaly čestné místo v blízkosti slavíků. V jiných evropských jazycích je tato pěnice nazývána spíše pěnicí zahradní. Tento název není úplně přesný, protože pěnice slavíková sice obývá zahrady, ale není to pro ni typické životní prostředí.

Mnohem častěji se s ní setkáme ve starých lesích prostoupených bohatým podrostem a pasekami a zvláště miluje křoviny v blízkosti vod. Zpěv pěnice slavíkové je poměrně dlouhý, dokonce trvá i několik minut. Od podobného zpěvu pěnice černohlavé se liší v několika bodech: jednak je mnohem delší a potom u něj nedochází k tak ostrému zvyšování hlasitosti a výšky tónu jako u pěnice černohlavé.

0:00
/
0:00

Zpěv pěnice je neobyčejně hlasitý. Choval jsem doma před několika lety pěnici černohlavou a její zpěv byl skvěle slyšet i za zavřenými dveřmi. Byl jsem několikrát dotazován, jak je možné, že drobné ptačí tělíčko vyloudí tak hlasité zvuky. Vysvětlení je vcelku jednoduché: na síle ptačího zpěvu se nepodílí jenom hlasový aparát, ale i zvláštní útvary, které prostupují celým tělem ptáka, takzvané vzdušné nebo plicní vaky. Už to jméno nasvědčuje, že se jedná o výběžky plic a ty prostupují celým ptačím tělíčkem a fungují jako rezonátor. Čili - řečeno obrazně - tělo ptáka funguje jako výkonný reproduktor.

Na rozdíl od pěnice černohlavé, která k nám přilétá již v prvních dubnových dnech, dorazí z afrických zimovišť pěnice slavíková až na konci dubna a nebo spíše v první polovině května. Ihned se začne ozývat a zároveň stavět své hnízdo. U hnízda pěnic bych se rád zmínil o tom, že se jedná o neobyčejně ledabylou stavbu. Většinou je umístěna v hustém podrostu nevysoko nad zemí. Kdykoliv najdu hnízdo pěnic, fascinuje mě, jak je možné, že dorůstající mláďata nepropadnou dnem k zemi. Ještě jeden zajímavý rys je u ptáků, kteří podobně jako pěnice hnízdí nevysoko nad zemí. Mláďata opouštějí hnízdo, ještě dokud nejsou plně vzletná. Rozptýlí se do okolí hnízda a tam, jednotlivě ukrytá, se neustále ozývají a lákají tak rodiče, aby je nakrmili. To je víceméně ochranné zařízení. Pokud totiž najde šelma nebo dravec plně obsazené hnízdo, vyplení je zpravidla celé. Když jsou ale mláďata rozptýlena samostatně v porostu, může se stát pouze to, že za oběť dravci nebo šelmě padne pouze jedno. Ostatní přežijí a založí další pokolení.

Základní údaje

Pěnice slavíková (Sylvia borin). Poněkud menší a především štíhlejší než vrabec, nenápadně šedá, na spodině bělavá. Vyskytuje se v křovinách v lesích, v okolí vod i v zarostlých parcích a zahradách. Rychle a skrytě prolézá větvemi dřevin, přitom jakoby neklidně otáčí hlavou. Živí se hmyzem, v létě a na podzim i dužnatými plody rostlin. Hnízdo ve spleti rostlin nebývá výš než 1 metr. V sezení na 4 až 5 vajíčkách střídá samičku sameček, rovněž mláďata krmí oba rodiče. Tažná, zimoviště leží v tropické Africe. Přilétá na přelomu dubna a května, odlétá koncem srpna.

Jak vznikaly nahrávky

Je to jeden z našich nejlepších pěvců. Flétnovité řady těsně za sebou opakovaných zvučných motivů jsou pospojovány do dlouhého sledu nepřerušované souvislé písně. Zpěv zní příjemně a obsahuje řadu zvuků s velmi proměnlivou výškou a také hlasitostí tónů. Trvá s krátkými vteřinovými pauzami nepřetržitě desítky vteřin. Podobá se libozvučně zurčícímu potůčku. Často vkládá do zpěvu rychle znějící pasáž, která připomíná slabiky „viďuviďu“. Melodický proud zpěvu této pěnice zaslechneme obvykle z korun stromů nebo keřů. Občas zpěv přerušuje a vkládá do svého přednesu drsnější zvuky vábení. Pokud se cítí pozorována, ozve se i drnčivě znějícími tóny varování. Při nepřerušovaném zpěvu se často nenápadně a skrytě proplétá větvičkami stromů a houštím keřů, takže najednou zjistíme, že se ozývá o několik metrů dále. Na lokalitě, odkud zpívá, se udrží delší chvíli, a tak většinou poskytne dobrou příležitost pro nahrávání svého zpěvu.

autor: Pavel Pelz