Pěnice slavíková

Mnohem častěji se s ní setkáme ve starých lesích prostoupených bohatým podrostem a pasekami a zvláště miluje křoviny v blízkosti vod. Zpěv pěnice slavíkové je poměrně dlouhý, dokonce trvá i několik minut. Od podobného zpěvu pěnice černohlavé se liší v několika bodech: jednak je mnohem delší a potom u něj nedochází k tak ostrému zvyšování hlasitosti a výšky tónu jako u pěnice černohlavé.

Zpěv pěnice je neobyčejně hlasitý. Choval jsem doma před několika lety pěnici černohlavou a její zpěv byl skvěle slyšet i za zavřenými dveřmi. Byl jsem několikrát dotazován, jak je možné, že drobné ptačí tělíčko vyloudí tak hlasité zvuky. Vysvětlení je vcelku jednoduché: na síle ptačího zpěvu se nepodílí jenom hlasový aparát, ale i zvláštní útvary, které prostupují celým tělem ptáka, takzvané vzdušné nebo plicní vaky. Už to jméno nasvědčuje, že se jedná o výběžky plic a ty prostupují celým ptačím tělíčkem a fungují jako rezonátor. Čili - řečeno obrazně - tělo ptáka funguje jako výkonný reproduktor.

Na rozdíl od pěnice černohlavé, která k nám přilétá již v prvních dubnových dnech, dorazí z afrických zimovišť pěnice slavíková až na konci dubna a nebo spíše v první polovině května. Ihned se začne ozývat a zároveň stavět své hnízdo. U hnízda pěnic bych se rád zmínil o tom, že se jedná o neobyčejně ledabylou stavbu. Většinou je umístěna v hustém podrostu nevysoko nad zemí. Kdykoliv najdu hnízdo pěnic, fascinuje mě, jak je možné, že dorůstající mláďata nepropadnou dnem k zemi. Ještě jeden zajímavý rys je u ptáků, kteří podobně jako pěnice hnízdí nevysoko nad zemí. Mláďata opouštějí hnízdo, ještě dokud nejsou plně vzletná. Rozptýlí se do okolí hnízda a tam, jednotlivě ukrytá, se neustále ozývají a lákají tak rodiče, aby je nakrmili. To je víceméně ochranné zařízení. Pokud totiž najde šelma nebo dravec plně obsazené hnízdo, vyplení je zpravidla celé. Když jsou ale mláďata rozptýlena samostatně v porostu, může se stát pouze to, že za oběť dravci nebo šelmě padne pouze jedno. Ostatní přežijí a založí další pokolení.

Základní údaje

Pěnice slavíková (Sylvia borin). Poněkud menší a především štíhlejší než vrabec, nenápadně šedá, na spodině bělavá. Vyskytuje se v křovinách v lesích, v okolí vod i v zarostlých parcích a zahradách. Rychle a skrytě prolézá větvemi dřevin, přitom jakoby neklidně otáčí hlavou. Živí se hmyzem, v létě a na podzim i dužnatými plody rostlin. Hnízdo ve spleti rostlin nebývá výš než 1 metr. V sezení na 4 až 5 vajíčkách střídá samičku sameček, rovněž mláďata krmí oba rodiče. Tažná, zimoviště leží v tropické Africe. Přilétá na přelomu dubna a května, odlétá koncem srpna.

Jak vznikaly nahrávky

Je to jeden z našich nejlepších pěvců. Flétnovité řady těsně za sebou opakovaných zvučných motivů jsou pospojovány do dlouhého sledu nepřerušované souvislé písně. Zpěv zní příjemně a obsahuje řadu zvuků s velmi proměnlivou výškou a také hlasitostí tónů. Trvá s krátkými vteřinovými pauzami nepřetržitě desítky vteřin. Podobá se libozvučně zurčícímu potůčku. Často vkládá do zpěvu rychle znějící pasáž, která připomíná slabiky „viďuviďu“. Melodický proud zpěvu této pěnice zaslechneme obvykle z korun stromů nebo keřů. Občas zpěv přerušuje a vkládá do svého přednesu drsnější zvuky vábení. Pokud se cítí pozorována, ozve se i drnčivě znějícími tóny varování. Při nepřerušovaném zpěvu se často nenápadně a skrytě proplétá větvičkami stromů a houštím keřů, takže najednou zjistíme, že se ozývá o několik metrů dále. Na lokalitě, odkud zpívá, se udrží delší chvíli, a tak většinou poskytne dobrou příležitost pro nahrávání svého zpěvu.