Polák chocholačka

16. červenec 2001

Vědecké zařazení Vrubozobí (kachny, husy)

Pokud se vydáte na procházku k rybníku a na jeho hladině uvidíte skupinky kachen, můžete si být téměř jisti, že mezi nimi budou i poláci chocholačky. Jejich hlasy právě posloucháme. Hlas samce je tiché volání, zatímco samice se ozývá hrčivým hlasem.

Oč výraznější je hlasový projev samičky, o to nenápadnější je její zbarvení - jak už to u kachen bývá. Je tmavohnědá s jen malým náznakem chocholky. To sameček je po větší část roku (kromě vrcholného léta a podzimu, kdy se podobá samici) jiný parádník! S jeho celkově černým zbarvením s kovovým leskem kontrastují bílé boky a na hlavě má výraznou splývavou chocholku.

Polák chocholačka patří mezi potápivé kachny. Na rozdíl od plovavých kachen, jejichž nejznámějším zástupcem je březňačka (kachna divoká), jsou zavalitější, mají kratší křídla a těžiště posunuté dozadu, takže při plavání mají ocas jen nízko nad hladinou nebo ve vodě. Jak napovídá jejich jméno, potravu získávají při potápění; chocholačka se dokáže potopit až do hloubky 14 metrů a pod hladinou se zdržuje 20 až 50 vteřin. Plovavé kachny naproti tomu většinou jen panáčkují, což znamená, že se přední polovinou těla zváhnou pod vodu. Obecně lze říci, že potápivé kachny – a mezi nimi i chocholačka – jsou na vodu vázány mnohem výrazněji než kachny plovavé. Pokud je uvidíme na souši, téměř jistě budou mít k vodě jen pár metrů.

Chocholačky zastihneme na našich vodách po celý rok. Ptáci, kteří u nás hnízdí, se rozlétají zimovat po Evropě. Vydávají se nejen na jih a na západ, ale dokonce i na sever, a to k Baltu. V zimě je u nás nahradí chocholačky ze severu a východu; například v Praze na Vltavě byl zastižen jedinec pocházející od Vologdy v Rusku.

Tok chocholaček začíná až poměrně pozdě, obvykle v polovině května. Samička pak na zemi - ovšemže těsně u vody! - postaví hnízdo a začne zahřívat snůšku, která obvykle čítá 5 až 12 vajíček. Jsou známy i případy, kdy bylo v hnízdě 25 nebo dokonce 30 vajíček, ta ovšem pocházela od dvou samic. Sezení na vajíčkách trvá kolem 25 dnů a po vylíhnutí odvede samička mláďata z hnízda. Je to pak krásný pohled, když za ní jako korálky na niti plovou malé opeřené kuličky.

Mláďata čeká ještě mnoho nástrah, než dospějí a sama začnou hnízdit. Velmi zajímavé je, že samečci se mnohdy usadí předaleko od místa svého původu, ve Finsku nebo v Rusku, dokonce až v jezerních oblastech za Uralem, kam je zavedou samičky, s nimiž se seznámili na zimovištích.

Polák chocholačka je původně severská kachna a v naší fauně je relativně novým druhem. Vůbec poprvé na našem území zahnízdil před první světovou válkou a v následujících desetiletích se začal od východu pomalu šířit nejprve do rybničních oblastí a pak i vyšších poloh. Díky za to. Poté, co se zásadně snížila početnost březňaček, se polák chocholačka stal nejhojnější kachnou a naše vody by bez něho byly mnohem chudší.

Základní údaje

Polák chocholačka (Aythya fuligula) . Potápivá kachna poněkud menší než kachna divoká. Samec je černý s bílými boky a tmavým hřbetem, na hlavě má nápadnou splývavou chocholku. V létě se podobá samici, která je tmavohnědá a má pouze náznak chocholky, je ovšem zbarven tmavěji. Polák chocholačka obývá stojaté nebo pomalu tekoucí vody. V potravě převažuje živočišná složka – měkkýši a další bezobratlí. Hnízdo umisťuje do rostlinstva obklopeného vodou. Ve snůšce je obvykle 5 až 12 vajec, ojediněle až 25 (v takových případech však vejce pocházejí od dvou samic). Na hnízdě sedí pouze samice a sama rovněž vodí mláďata. Tažný druh. Naši ptáci zimují v Evropě (směřují přitom na jih, západ i na sever) a k nám přilétají příslušníci cizích populací.