Pěnice černohlavá

Pěnice černohlavá je celkem nenápadný, šedavý ptáček a jedinou jeho ozdobou je černé temeno. Pěnice černohlavá je naše nejhojnější pěnice, a dokonce se zdá, že její stavy v posledních letech jdou nahoru. Je možno ji zastihnout v lužních lesích, v nížinách i v horách po hranici lesa. Velmi častým ptákem je také v městských parcích, zahradách, ve vilových čtvrtích a podobně.

Zajímavé je to, že většina černohlávků od nás táhne jihovýchodním směrem, přes Balkán a Malou Asii do východní Afriky. Asi to pro ně nebude taková zátěž, jak by se mohlo zdát, protože máme celou řadu kroužkovaných černohlávků starších deseti let, a to znamená, že tedy desetkrát i vícekrát za život museli překonat dlouhou cestu do zimoviště i nazpátek.

V době námluv mají samečci černohlávků zajímavý zvyk. Oni si staví jakási hnízdečka, je to jen takový prostý chuchvalec suché trávy, celkem okatě ve křoví, a na tom sedí a zpívají. Zpívají proto, aby přilákali samičku. Pochopitelně to nejsou pravá hnízda, kde samičky potom hnízdí, ty si postaví hnízdo velmi skrytě, nenápadně, samy, protože ty stavby, které staví sameček, to je vlastně jen takový rituál k přilákání samičky.

Základní údaje

Pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) je jen o málo menší než vrabec, ale štíhlejší. Sameček má na temeni černou čepičku, samička rezavou. Žije v křovinách, na okrajích i uvnitř lesů, v remízcích, parcích i zahradách. Tažná; přílet vrcholí v dubnu, odlet v září. Hnízdo je na větvích nebo v rozsochách větví keřů a mladých dřevin nevysoko nad zemí. Živí se převážně hmyzem, v létě i dužnatými plody rostlin.

Jak vznikaly nahrávky

Pěnice černohlavá je velice čiperný ptáček, který se zastaví pouze při zpěvu. Při závěrečné fázi pěnice dokonce zcela strne. Vždy jsem měl dojem, že se musí soustředit na svůj přednes a vložit veškerou energii do závěrečného pěveckého výkonu. Mezi černohlávky nacházíme zpěváky různě nadané. Pro nahrávku je vhodné se chvíli zaposlouchat a vybrat úspěšného koncertního mistra. Otálení s nahrávkou však nesmíme přehnat, protože při dlouhém sledování pěnice znejistí a přejde ze zpěvu do jednoslabičného, stále opakovaného signálu varování.