Pisík obecný

30. září 2011
Vědecké zařazení Bahňáci (čejka, kulíci atd.)

Pisík obecný je naším docela běžným bahňákem. Samotný název bahňák znamená, že se s ním můžeme setkat při březích rybníků, jezer, ale zejména na nějakých vodotečích. Právě taková místa, vodoteče a jejich štěrkové, případně písčité náplavy tento drobný bahňák vyhledává pro svoje hnízdění.

Dá se říct, že není u nás nikterak početný. Jako jeho hnízdiště jsou významná zejména kartpatská pohoří, respektive říčky, které mají prameny v karpatských pohořích, tedy především řeka Morava, řeka Odra a jejich přítoky. Tam dost často slýcháváme jeho typický, jasný, přímo pronikavý hlas.

V době toku po příletu, to znamená asi tak od poloviny dubna, začínají pisíci na hnízdištích tokat.V tu dobu se pisíci ozývají často, opakovaně a dlouho takovým trylkovitým hláskem, který může nepřetržitě trvat 15 i více minut. Faktem je, že takový hlas působí nejen jako stimul pro hnízdní partnerku, ale také jako obranný prvek proti případnému vetřelci.

Je však samozřejmé, že pisíci se na hnízdištích při obhajobě svého teritoria jenom neozývají. Využívají celou škálu dalších projevů, především různých zastrašovacích postojů, prudkých letů proti sokovi apod.

S hlasem pisíka se u našich vod můžeme setkat prakticky jenom od poloviny dubna do konce září. Pisík obecný totiž zimu tráví na zimovištích, která jsou obvykle až v subsaharské a jižní Africe.

Základní údaje

Pisík obecný (Actitis hypoleucos) je o něco menší než kos, má hnědočerný hřbet, ocas a hlavu s černým, poměrně dlouhým zašpičatělým zobákem a výrazným bílým pruhem nad okem. Má šedohnědé hrdlo, bílé břicho a hnědožluté končetiny. Samec a samice jsou zbarveni stejně. Je to malý dlouhokřídlý pták z čeledi slukovití a spolu s pisíkem americkým jediný zástupce rodu Actitis.

autor: Pavel Pelz

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.