Příroda

Zaposloucháte-li se do zvuku vydávaného bekasinou, budete možná souhlasit, že je podobný mečení kozy.  Ostatně, v české myslivecké mluvě bývá někdy nazývána kozlíkem. 

Břehouš černoocasý je statný bahňák, který dosahuje velikosti asi holuba. Ovšem narozdíl od něho má dlouhé nohy, dlouhý krk a dlouhý zobák.

Kdo prožil dětství na venkově, určitě se na tohoto ptáka upamatuje. Býval dříve velmi hojný a na jaře jedním z prvních, který se vrátil ze zimovišť.

Dytík úhorní, dosti tajemný soumračný až noční pták, již v České republice patří mezi vymizelé druhy. Poslední hnízdění bylo doloženo v roce 1991 na Znojemsku.

Koliha velká je náš největší bahňák. Tomu, že patří do příbuzenstva kulíků, čejek, vodoušů či sluk, nasvědčuje i její flétnový hlas.

České jméno kulíka nejspíš pochází od způsobu jeho pohybu. Tento ptáček je velikosti silnějšího vrabce, ale na vyšších nožkách, a dokáže se pohybovat po zemi velmi rychle.

Pisík obecný je naším docela běžným bahňákem. Samotný název bahňák znamená, že se s ním můžeme setkat při březích rybníků, jezer, ale zejména na nějakých vodotečích.

Sluka lesní je jedním z našich nejtajemnějších ptáků. Svou svatební písničku přednáší sameček sluky za letu, když se s nastupujícím soumrakem vydává na let kolem křovin.

Poznat vodouše rudonohého mezi jinými bahňáky je poměrně snadné. V těle je asi velikosti kosa, má vysoké červené nohy a dlouhý, přímý, u kořene červený zobák. Shora...