Bekasina otavní

5. září 2001
Vědecké zařazení Bahňáci (čejka, kulíci atd.)

Zaposloucháte-li se do hlasu nebo vlastně zvuku vydávaného bekasinou, budete možná souhlasit, že je podobný mečení kozy. A protože ho bekasina vydává vysoko ve vzduchu, dostal tento pták různá lidová pojmenování spojující ono mečení typické pro kozu s příslušníkem ptačí říše. Snad nejkurióznější je jedno ze starých německých lidových jmen, které v překladu znamená „koza nebeská“. Také v české myslivecké mluvě bývá dodnes bekasina nazývána např. kozlíkem. Posuďte sami.

Mečivé zvuky, které jsme poslouchali, nejsou pravým hlasem. Jsou to zvuky mechanické, které vznikají vibrací vzduchu o ocasní pera střemhlav letící bekasiny. Tyto zvuky jsou součástí svatebního letu samečka bekasiny. Ten, zejména v ranních a podvečerních hodinách, obletuje ve složitých křivkách své teritorium, přičemž se v určitých fázích letu střemhlav spouští k zemi. Při tom postaví krajní ocasní pera kolmo k ose letu a prudkými vibracemi těchto per vzniká onen zvláštní, pro bekasinu typický mečivý zvuk.

Bekasina otavní má však vedle tohoto instrumentálního zvukového projevu i typické hlasové projevy. Charakteristický hlas, kterým se samec ozývá v toku, bývá přirovnáván k tikání hodin.

Čtěte také

Životním prostředím bekasiny jsou mokřadní stanoviště. V hnízdní době to jsou především rašeliniště, slatiniště a různé typy mokrých luk, zejména v blízkosti rybníků. V důsledku meliorací a odvodňování došlo však za posledních 20-30 let na řadě míst ke značnému úbytku a někde i k úplnému vymizení bekasiny. Jestliže na mokrých loukách u Třeboně v jakémsi ráji bekasin hnízdilo počátkem 70. let na čtvereční kilometr 27 párů, po úpravách poklesla jejich početnost na pouhých 5 párů na čtvereční kilometr. Není tedy divu, že bekasinu dnes nalezneme na červeném seznamu ohrožených živočichů.

Bekasina otavní-Capella galinago. Rytmus života je zde pro putující ptáky jednoduchý

Bekasina patří mezi tažné ptáky a zimuje zejména ve Středozemní oblasti, především v Itálii a ve Francii. Na hnízdiště se vrací ve druhé polovině března a v dubnu. Z mokrých luk se opět začne ozývat mečení a tikání samečka a od dubna zde v trsu ostřice či husté trávě samička vysedává svá čtyři vajíčka. Takových hnízd však již není v krajině mnoho, a tak ta, která nám ještě zůstala, nepochybně zasluhují naši pozornost a ochranu.

Poslechněte si, jak o bekasíně mluví jihočeský rozhlasák a zapálený ornitolog Ludvík Mühlstein v legendárním seriálu Volání jara:

Základní údaje

Bekasina otavní (Gallinago galllinago). Velikosti kosa. Létá prudce, často náhle mění směr. Přílet na hnízdiště může začínat už v prvé polovině března; podzimní tah je od konce července. Žije na vlhkých a podmáčených loukách a okrajích rybníků. Hnízdí na zemi v travinách. Převládající složku potravy tvoří červi. Silně ohrožený, zvláště chráněný druh.

Jak vznikaly nahrávky

Po jarním návratu bekasiny na hnízdiště provádějí samci pozoruhodné svatební lety. Při pozorování dobrým dalekohledem vidíme, že letky ptáka se jemně chvějí a zřejmě navádějí proudící vzduch na dvě odstávající krajní rýdovací péra na obou stranách rozprostřené ocasu. Tímto mechanismem jsou vyluzovány mečivé zvuky. V jiných fázích letu se bekasina může na okamžik obracet v letu i na záda. Pozorování svatebního letu samečka dalekohledem patří tedy k ornitologickým zážitkům. Záznam mečivého zvuku této „nebeské kozy“ na vzdálenost více než 100 m vyžaduje již značnou zkušenost s používáním magnetofonu a citlivého mikrofonu s ostře vyjádřenou směrovou charakteristikou. Nahrávání a mnoha neúspěšně opakovaným pokusům je třeba věnovat nepředstavitelné množství času. Přitom musíme mít stále na mysli, že nesmíme při sledování ptáka kroužícího ve výšce do velkého kola natočit mikrofon ke zdroji i velmi vzdáleného hluku.

Video: MOS, Adolf Goebel

autoři: Pavel Pelz , peb