Vodouš rudonohý
Poznat vodouše rudonohého mezi jinými bahňáky je poměrně snadné. V těle je asi velikosti kosa, má vysoké červené nohy a dlouhý, přímý, u kořene červený zobák. Shora je tmavě skvrnitý, vespod bělavý, v letu je nenápadný, má široký bílý pruh na zadním okraji křídla a bílý kostřec.
Hnízdním prostředím vodouše rudonohého jsou vlhká místa nebo okolí mělkých vod s nízkou bylinnou vegetací, především zamokřené louky, jim podobné okraje rybníků, jejich zarostlá dna v době letnění, bažiny, ale dokonce i pole v blízkosti vod.
Je tažným ptákem, jehož zimoviště leží v západní Evropě a ve Středomoří. Na hnízdiště se vrací v březnu a začátkem dubna, opouští je někdy už od konce června, tedy velmi brzy po vyhnízdění, odlet se protahuje až do srpna. Naším územím protahují ale hejnka i v říjnu, v té době se shromažďují i na bahnitých plážích vypuštěných rybníků.
Hnízdí po párech, na vhodných místech však hnízdí více párů nepříliš daleko od sebe. Samec obhajuje hnízdní okrsek svatebním letem, při němž létá nepříliš vysoko v širokých kruzích, střídá krátké klouzání s křídly ohnutými dolů a třepotavý let za stálého hlasitého zvučného volání.
Vodouš rudonohý
Tok dále pokračuje na zemi, kde samec obíhá samici drobnými krůčky se spuštěnými nebo polozdviženými křídly nad hřbet. Hnízdo je jen prohloubenina v trávě na zemi, vystlaná jen nepatrně stébly sebranými v blízkosti. Postupně se v něm objeví čtyři silně kuželovitá, olivově zbarvená a tmavě skvrnitá vejce, srovnaná v hnízdě špičatými konci k sobě. Ve vysezování vajec se střídají oba partneři, přičemž v noci sedí samec. V době sezení na vejcích se ptáci chovají na hnízdišti naprosto nenápadně, po vylíhnutí mláďat jsou však vůči vetřelcům velmi agresivní a hlasitě před nimi varují.
V České republice je vodouš rudonohý silně ubývajícím druhem, počet hnízdících párů není vyšší než 30 - 40, zatímco v polovině 70. let minulého století to bylo 80 - 150 párů. Totéž v podstatě platí pro celou Evropu, kde jen v letech 1970 - 1990 ubylo asi 40 % hnízdní populace. Hlavními příčinami úbytku jsou degradace a ztráty hnízdišť odvodňováním a intenzivním zemědělským obhospodařováním.
Základní údajeVodouš rudonohý (Tringa totanus). Důležitými určovacími znaky jsou výrazně červené nohy, široká bílá pole na zadních okrajích křídel a bílý kostřec. Vyskytuje se na mokrých loukách a pastvinách, na zarostlých dnech vypuštěných rybníků apod. Dominantní složku potravy tvoří drobní živočichové, od hmyzu po drobné rybky nebo žabky, které sbírá na zemi či v mělké vodě. Hnízdí na zemi, v zahřívání snůšky čtyř vajíček se střídají oba partneři. Mláďata odvádějí rodiče vzápětí po vylíhnutí z hnízda. Tažný, zimuje ve Středomoří a v západní Africe. Hnízdiště opouští během července a srpna a vrací se v březnu, případně dubnu. Kriticky ohrožený, zákonem zvláště chráněný druh.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.