Příroda

Lidé si často pletou vránu s havranem a občas se i domnívají, že havran je samec od vrány. Havrana polního už na první pohled poznáme podle celkové siluety.

Pro hohola severního, jedné z našich vzácnějších kachen, je typický mechanicky vznikající zvuk, který vyluzují jeho letky při letu.

Zdivočelí domácí holubi, nazývaní věžáci, jsou nejobyčejnějšími zástupci ptačí říše, se kterými se přinejmenším ve městech setkáme nejčastěji.

Na rozdíl od druhého našeho lesního holuba – hřivnáče – je holub doupňák o něco menší a zejména nemá žádné nápadné znaky v opeření krku a křídel.

Při procházce lesem od nížin až po střední horské polohy, od jara až do léta, můžete někdy zaslechnout výrazný, dutě znějící hlas.

V přírodě můžeme tuto hrdličku slyšet až skutečně s příchodem opravdového jara, nejdříve koncem dubna, ale spíše až v prvních májových dnech.

Hrdličku zahradní zná každý z nás. Žije s námi celoročně, ve městech i na venkově, ale pobyt ve volné krajině odmítá.

Koncem září se z oblohy začíná ozývat husí kejhání, poněkud odlišné od hlasu hus, který můžeme u nás slyšet přes léto.

Husa velká a její hnízdní výskyt má u nás velmi zajímavou historii. Byla údobí, kdy byla v rybničních oblastech zcela běžným ptákem, i údobí, kdy byla téměř vyhubena.

V horských a podhorských jehličnatých lesích, zvláště při jejich okrajích, kde jsou roztroušeny břízy, jeřáby a jívy, nezřídka však i ve velkých parcích ve městech.

Hýl rudý byl u nás před třiceti, čtyřiceti lety zcela neznámý. Rozšířil se k nám z východu, kde běžně hnízdí, a dokonce tam má i několik svých příbuzných stejného rodu.