Husa polní

13. srpen 2001
Vědecké zařazení Vrubozobí (kachny, husy)

Koncem září se z oblohy začíná ozývat husí kejhání, poněkud odlišné od hlasu hus, který můžeme u nás slyšet přes léto. Tento hlas je neklamným znamením, že v tundře a tajze severní Evropy a Asie skončilo léto a začíná doba zasněžené krajiny a zamrzlých vod: do zimovišť v západní a střední Evropě se stěhují husy polní.

Jejich hlas je při troše zkušeností možné od hlasu naší husy velké a jejího domácího potomka dobře rozeznat – namísto drsného gagotání a troubení je to dvoj až trojslabičné volání, znějící jako kajak, kajajak. Ovšem pozor – v hejnech hus polních bývají často husy patřící k dalšímu severskému druhu – huse běločelé. Její hlas je však mnohem pisklavější, připomíná spíše mutující husu polní, a tak je možné tyto hlasy snadno odlišit. Pokud je vidíme, rozeznáme husy polní podle tmavěji hnědého zbarvení, hlavně hlavy a krku a černého zobáku se žlutou kresbou.

Husy jsou při tahu a zimování vysloveně společenští ptáci: na tahu letí ve známých klínech, zastávky během tahu i místa zimování jsou hromadná. Na místech zastávek musí být větší vodní plocha, na které husy nocují, přes poledne se koupou a pijí, musí být v dosahu dopoledních a odpoledních rozletů pastva – ať již osení na polích, nebo tráva na pastvinách – a musí tam být na dohled bezpečno. Na takových místech se pak shromažďují až desetitisíce hus. Není ovšem divu, že příznivých míst pro nároky tak velkého počtu hus během tahu a zimování není v kulturní krajině Evropy mnoho: proto se tahová a zimní shromaždiště tradičně dodržují. Husy mezi nimi přeletují pod vedením zkušených jedinců v etapách až několik set kilometrů.

Logo

Velké počty hus vedou u zemědělců k obavám ze škod, které husy zejména na ozimech působí. Obavy jsou mnohdy přehnané: zpravidla až do března, kdy husy odlétají, oštípané rostlinky odnoží a jen při rozmrznutí půdy husy při pastvě vytahují rostlinky celé. Nejen proto jsou však husy polní vyhledávaným objektem lovu. Na intenzívní odstřel jsou husy velmi citlivé, zejména pokud je prováděn přímo na shromaždištích. Také proto se občas shromaždiště a tahové cesty mění. U nás ukazují například statistiky schwarzenberských statků až tisícové počty úlovků v 18. a 19. století v jižních Čechách, kde se v průběhu 20. století téměř žádné husy nezastavovaly.

Naproti tomu po vybudování údolní nádrže Nové Mlýny na jižní Moravě se začaly během 90. let objevovat husy polní v počtu, který v jedné zimě překročil 100 000. Následné povolení odstřelu až do jara však vedlo k rychlému snížení počtů. Mezitím se však husy začaly opět početněji zastavovat v jižních Čechách, vytvořily si i nové shromaždiště na údolní nádrži Nechranice a po zkrácení doby lovu se znovu začaly objevovat i na jižní Moravě. A tak podobně jako další druhy hus, které důsledná ochrana zachránila před vymizením, i polní husy jistě přežijí i rok 2100.

Základní údaje

Husa polní (Anser fabalis) je stejné velikosti jako husa velká. U nás nehnízdí, pravidelně však protahuje, případně zimuje (v jižních Čechách a na jižní Moravě), a to v hejnech čítajících stovky, tisíce až desetitisíce jedinců. Hnízdí na severu Evropy a Asie v zóně tajgy a tundry. Hnízdo se nachází na zemi v bezprostřední blízkosti vody. Snůšku 4 až 6 vajíček zahřívá pouze samička, samec se podílí až na výchově mláďat. Na hnízdištích se živí travami a vodním rostlinstvem, na tahu a v zimovištích vedle trav také jetelem, ozimy apod.; pase se na volných otevřených plochách.

Jak vznikaly nahrávky

Husy polní jsou původně tajgoví a tundroví ptáci severu. U nás se vyskytují hlavně na podzimním tahu. Pravidelně se objevují na podzim i ve velikých hejnech hlavně na jižní Moravě a v jižních Čechách. V hejnech bývají zastoupeny jedinci různých druhů a ras těchto severských ptáků. Jejich rozlišení podle hlasu není jednoduché a vyžaduje značné zkušenosti. Husy polní se ozývají zvonivými hlasy znějícími jako „ank-ank-kajak“. Tím se hlasově odlišují od našich běžných divokých hus, hus velkých, které se ozývají velmi podobně jako husy domácí, hlasem „gágagag“. Toto rozpoznávání podle hlasu je otázkou úspěchu při záznamu. Přiblížení se k hejnu ve dne je prakticky vyloučené, protože bezpečnost hlídají tisíce příslovečně zvláště pozorných očí. Nahrávka je tedy možná jen za bezměsíčné tmavé noci, kdy se navíc musíme chovat tak, jako kdyby byl bílý den. Na nepřirozené zvuky je hejno velmi citlivé.


Video: MOS, Adolf Goebel

autor: Pavel Pelz

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.