Holub hřivnáč

21. březen 2003
Vědecké zařazení Měkkozobí (holubi, hrdličky)

Při procházce lesem od nížin až po střední horské polohy, od jara až do léta, můžete někdy zaslechnout výrazný, dutě znějící hlas. Asi si tipnete správně, že se jedná o holuba, máte přece zkušenosti s domácími nebo zdivočelými holuby z měst i venkova. A i když tento hlas zní velice podobně, tak se jedná o jiný druh. Jde o holuba hřivnáče.

Z našich holubů je největší, váží až kolem půl kilogramu a původně obýval jen poklidné lesní oblasti. Slovo „původně“ zdůrazňuji, poněvadž časy se mění a s nimi i chování četných druhů včetně tohoto holuba. Postupně totiž zjistil, že mu lidská přítomnost nevadí, a začal se usazovat i v těsné blízkosti lidských sídel. Napřed se usazoval jen v klidných rozlehlých zahradách a parcích, ale i to se rychle změnilo. Dnes se s ním setkáte i v hustší zástavbě, dokonce i v panelových sídlištích. Takže i ve městech můžete slyšet roztoužené houkání samce hřivnáče.

Podmínkou jeho výskytu jsou však i v těchto případech dřeviny, na kterých hnízdí, a větší volné, nezpevněné plochy, na kterých si hledá převážně rostlinnou potravu. Neopovrhuje však ani sladkými plody. V Praze na Petříně jsem jednou pozoroval, jak obratně česal třešně, kterými se přecpal tak, že sotva letěl.

Poslechněte si, jak o holubovi mluví jihočeský rozhlasák a zapálený ornitolog Ludvík Mühlstein v legendárním seriálu Volání jara:

Požadavkům holuba hřivnáče ve městech nejvíce vyhovují jejich okraje, ale i zde značně slevil ze svých nároků. Spokojí se i s malou skupinou jehličnanů či vyšších listnatých stromů. Jeho adaptabilita je někdy až překvapující. Viděl jsem hnízdo, které bylo umístěno ve vysokém křoví necelé tři metry nad zastávkou autobusu, nebo hnízdo na stromě ve svahu, které bylo v úrovni očí jen asi deset metrů od krajního stolku vyhlídkové restaurace. V takových případech pak máte možnost prohlédnout si tohoto holubího krasavce pěkně zblízka.

Kromě velikosti vás na něm jistě upoutají nápadné bílé skvrny na stranách krku, ale zejména bílé ohbí křídla. Poslední ze jmenovaných znaků je nejnápadnější za letu, kdy se jeví jako výrazná bílá páska. Takovéto bílé zrcátko v křídle nemá žádný z našich holubů. V tom případě si můžete být zcela jisti, že právě pozorujete holuba hřivnáče, kterého jste třeba před chvílí zaslechli houkat někde ve skrytu vysokého stromu.

Základní údaje

Holub hřivnáč (Columba palumbus). Náš největší holub snadno určitelný podle bílé skvrny na stranách krku (kterou ovšem mladí ptáci nemají) a výrazné příčné bílé pásky na svrchní straně křídel. Celkové zbarvení je šedé. Živí se především semeny. Obývá lesy, ale v posledních letech u nás proniká i do parků a zahrad. Páření je provázeno zobáčkováním a „něžnostmi“ – vzájemným probíráním peří na hlavě a krku. Jednoduché hnízdo si staví na stromech. Ve snůšce jsou pravidelně dvě vejce, která střídavě zahřívají oba rodiče. Oba také krmí mláďata (zpočátku jen výměškem z volete, tzv. „holubím mlékem“). Ze zimovišť v oblasti Pyrenejí přilétá v březnu, odlétá v říjnu.

Video: MOS, Adolf Goebel

autor: Pavel Pelz