Hýl rudý

26. duben 2002
Vědecké zařazení Pěvci

Hýl rudý byl u nás před třiceti, čtyřiceti lety zcela neznámý. Rozšířil se k nám z východu, kde běžně hnízdí, a dokonce tam má i několik svých příbuzných stejného rodu. Nyní se s ním pravidelně setkáváme v našich pohraničních horách a jejich podhůřích. Zcela nově byl zjištěn i ve vnitrozemí, například v Brdech.

Vyskytuje se především v blízkém okolí vodních toků v otevřené a přehledné krajině, kde jsou ostrůvkovitě rozesety keře, keříky a stromy. Samečci tam rádi vysedávají na vyvýšených místech, kterými jsou často například suché větve, a zpívají. Samičky pro umístění hnízda potřebují nižší a hustší keře a keříky, například tavolník, vrbičky, v blízkosti podhorských osad a samot i rybíz a podobně. Anebo jehličnany, u nás to jsou nejčastěji mladé smrčky. Hnízdo však nebývá umístěno vysoko nad zemí, naprostá většina hnízd, která byla nalezena u nás v Jeseníkách a v Orlických horách, byla umístěna ve výšce do jednoho metru nad zemí.

Samička není žádná krasavice, je to vrabcovitě zbarvený pták s šedohnědým zbarvením a čárkovitou kresbou. Podobně jsou zbarvena i mláďata a mladí samečci. Starý, dospělý sameček, to znamená tři roky a více starý, má karmínově červenou hlavu, krk a hruď, což mu vyneslo název v řadě jazyků, včetně češtiny.

Zpěv samce je slyšitelný na velikou dálku a připomíná nám zpěv žluvy hajní. Zní nám poněkud exoticky, a tím je v naší přírodě nezaměnitelný a velice nápadný.

Z hlediska tahu je chování hýla rudého velmi zajímavé. Létá až do Indie, a dokonce dál na východ až do Číny. Pro naše populace pro to ovšem dosud nemáme žádný doklad, ale napovídá tomu kromě jiného i poměrně brzký odlet od nás a pozdní jarní návrat. Patří k těm největším opozdilcům mezi opeřenými poutníky, přilétá až po 10. květnu.

Základní údaje

Hýl rudý (Carpodacus erythrinus). Nový druh naší avifauny (první doložené hnízdění v roce 1968 v Krkonoších). Zavalitý, zhruba velikosti vrabce. Dospělý samec má ve svatebním šatě karmínově červenou hlavu, hruď a kostřec a narůžovělé břicho. Žije v křovinatých porostech podél vodních toků a na vlhkých loukách s roztroušenými keři; samec na sebe upozorňuje charakteristickým zpěvem. Do hnízda, které bývá nízko v křovinách nebo bylinném porostu, snáší samička většinou 4 vajíčka; hnízdní péče - oba rodiče. Hlavní složkou potravy jsou nejrůznější semena. Z hnízdišť mizí již počátkem srpna a odlétá zimovat do Asie (pravděpodobně především do Indie). Na hnízdiště se vrací až v květnu či červnu. Ohrožený a chráněný druh.

autor: Jaroslav Škopek