Holub domácí
Zdivočelí domácí holubi, nazývaní věžáci, jsou nejobyčejnějšími zástupci ptačí říše, se kterými se přinejmenším ve městech setkáme nejčastěji. Holub domácí – a je jedno, jestli je to řádný obyvatel holubníku nebo zdivočelý holub věžák - je v odborné terminologii označován jménem Columba livia forma domestica. Jeho divoký předek holub skalní – latinsky pouze Columba livia – dodnes volně žije v jižní a západní Evropě, v severní Africe a v rozsáhlých oblastech Asie.
Právě tito holubi skalní se přidali k člověku, začali vyhledávat lidská sídla a snad už v 6. nebo 5. tisíciletí před naším letopočtem byl v Přední Asii poprvé vyšlechtěn holub domácí.
Různé národy v různých dobách viděly v holubech hosty boží, čisté svaté ptáky nebo obraz Ducha svatého. V této souvislosti ovšem nezbývá než připomenout, že holubi nejsou tak mírní a mírumilovní, jak se traduje. Všeobecné mínění o holubičí povaze vzniklo snad jen díky chování holubů v době toku, kdy dochází k tzv. zobáčkování. Při něm se partneři dotýkají zobáky a sameček předává holubici drobné pozornosti, což je rituál odvozený od krmení mláďat.
Vyšlechtěním holuba domácího v 6. nebo 5. tisíciletí před Kristem můžeme datovat začátek neuvěřitelně pestrých dějin soužití holubů s lidmi. Už v dávné minulosti se objevili první bílí holubi, začaly fungovat nejrůznější holubí pošty, konaly se holubí závody, především však holubi sloužili lidem jako zpestření jídelníčku a také jako producenti velmi cenného hnojiva (samozřejmě především v oblastech s chudými půdami). Proto se stavěly nejen často velmi mohutné holubníky, ale také holubí hrady, stavby, které skutečně připomínaly pevnosti. Snad nejvíce se jimi proslavilo okolí Isfahánu v dnešním Íránu. Mohutné věže se silnými zdmi, zvenčí navíc podepřené pilíři, poskytovaly útočiště tisícům a tisícům holubů.
Z oblastí svého původního výskytu se holubi jako domácí zvířata rozšířili prakticky do celého světa a vznikly populace věžáků. Ty jsou stále posilovány ptáky s domovským právem v holubníku, bez jejichž přispění bychom v hejnech městských holubů nemohli vidět rezavé, bílé nebo různě strakaté jedince. Během asi 6 generací se totiž zdivočelí holubi vracejí k šedivému opeření svých předků.
Jen v Praze žije asi 100 000 věžáků. I tady, stejně jako v jiných velkoměstech, představují tito zdivočelí holubi velký problém. Přesto by bez nich byla města o mnoho ochuzena. Nepotřebujeme už holuby ani pro obživu, ani kvůli posílání zpráv, stačí nám jejich pouhá přítomnost. Co by si bez nich počali třeba penzisté, kteří jim navzdory všem zákazům drobí v parcích rohlíky.. Ve Washingtonu stejně jako v Praze.
Základní údaje
Holub domácí (Columba livia forma domestica). Původní divoký holub skalní se vyskytuje v západní a jižní Evropě, severní Africe a v mnoha oblastech Asie. Domácí formy jsou chovány prakticky po celém světě a zdivočelé populace, tzv. "věžáci", žijí zejména ve městech, ale někdy i ve volné přírodě. Od našich původních druhů (doupňáka a hřivnáče) se šedí jedinci holuba domácího odlišují bílým kostřecem. Hlavní potravou jsou vedle semen nejrůznější organické odpadky. Hnízdí společensky, ve městech prakticky po celý rok (samice přitom začíná snášet ještě předtím, než jsou mláďata z předchozího hnízdění vzletná). Na snůšce, ve které jsou pravidelně 2 vejce, sedí oba rodiče. Ti se také společně starají o mláďata. Holub domácí je stálý.
Jak vznikaly nahrávky
Pro nahrávku hlasů holubů můžeme zvolit místo, kde se holubi chovají nebo kde žijí zdivočelé formy holuba domácího. Obě dvě formy mají totiž stejné hlasové projevy. Problém spočívá v tom, že tam, kde se s holuby můžeme setkat, například ve městech, bývá většinou nepříjemně velký hluk. Pátral jsem poměrně dlouho, než se mi podařilo najít klidnou hájovnu v lese, kde byl dřevěný holubník připevněn těsně pod střechou, na zdi budovy. Zde už se podařilo nahrávku bez problémů uskutečnit. Místo hájovny prozradí hlasy lesních ptáků v pozadí nahrávky a také hlas divokého holuba doupňáka.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
