Havran polní
Lidé si často pletou vránu s havranem a občas se i domnívají, že havran je samec od vrány. Havrana polního už na první pohled poznáme podle celkové siluety – má na bocích takzvané „kalhotky“, které vznikly prodloužením per nad běháky. Dále poznáme staré havrany od vran jednoduše podle toho, že mají lysý kořen zobáku.
Tyto hlasové projevy byly natočeny v hnízdní kolonii havranů polních. U nás se těchto kolonií nachází celá řada a jako nejstarší bývá označována kolonie ve veltruském parku nedaleko Prahy. I tam však došlo k určité změně, zřejmě v důsledku rušení, a havrani se nastěhovali přímo do středu města Kralupy nad Vltavou. V současné době je tam kolem sta hnízd havranů polních.
Naši havrani se na hnízdní kolonie vracejí počátkem března, většinou však až v polovině března. Jakmile přiletí, čeká je mnoho práce, protože musí opravovat poškozená hnízda a stavět hnízda nová. Po vyhnízdění se havrani rozletují do polí, kde nacházejí nejrůznější potravu. Výsledky kroužkování nám ukázaly, že naši havrani zhruba v polovině října odlétají do zimovišť, která leží ve Francii. Právě v polovině října k nám však přilétají jiní havrani, kteří jsou původem z Polska, Běloruska a Ruska a nejvzdálenější k nám přilétají až od Uralu.
Zajímavým jevem v životě havranů je nocování. Havrani odlétají na jedno osvědčené nocoviště, kde se jich mohou shromáždit obrovské počty, které někdy dosahují více než sto tisíc jedinců. Nocoviště havrani opouštějí brzy po rozednění a směřují do polí, kde hledají potravu. Pokud leží sníh, putují dále až do některého nejbližšího města, kde nacházejí v blízkosti člověka dostatek potravy, především odpadků. Pozdě odpoledne města znovu opouštějí a po krátkém odpočinku a shromáždění na nejbližším poli zaletují za šera do větví vysokých stromů nocovat.
Základní údaje
Havran polní (Corvus frugilegus) je štíhlejší než vrána, černý, kovově namodrale lesklý. Charakteristické jsou "kalhotky" (prodloužené, dozadu trčící peří po stranách břicha) a pro dospělé ptáky bělavá lysina u kořene zobáku. Hnízdí v lesících v zemědělsky obhospodařované krajině, ale také ve městech. Kolonie, čítající desítky až stovky hnízd, se nacházejí vysoko na stromech. Na 3 až 5 vejcích sedí pouze samička, které samec přináší potravu; mláďata krmí oba staří ptáci. Potrava jak rostlinná (zejména obilí), tak živočišná (hmyz, drobní hlodavci apod.). Naši ptáci odlétají na zimu do západní Evropy a jsou nahrazeni havrany ze severovýchodu, kteří z hromadných nocovišť přilétají za potravou do měst.
Jak vznikaly nahrávky
Přelety havranů z nocovišť na skládky a periferie sídlišť jsou doprovázeny známými krákavými hlasy. V odpoledních hodinách se ptáci opět vracejí na svá nocoviště. Pro pořízení nahrávek hlasů je nejvhodnější se vypravit na nocoviště ještě před večerním příletem hejn a zaznamenat jejich ukládání se k večernímu odpočinku. Než se ptáci dohodnou, který obsadí jaké místo k nočnímu spánku, proběhne řada hlučných potyček. Mezi havrany pravidelně zastihneme také určitý počet kavek obecných.
Video: MOS, Adolf Goebel, Jiří Šafránek
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
