Příroda

Podle antických autorů miluje hudbu, a když umírá, překrásně zpívá. V angličtině má druhové jméno „mute“, tedy němá.

Při potulkách podél řek, potoků a rybníků zastihneme ledňáčka obyčejně v letu, zajímavější ale je pozorovat ho, když sedí někde nad vodou.

Lejsek bělokrký je velikosti štíhlejšího vrabce, je ale kontrastně černobíle zbarvený, dosti podobně jako jeho blízký příbuzný lejsek černohlavý.

Zpěv lejska černohlavého můžeme zaslechnout i poblíž lidských sídel, v zahradách či sadech.

Na první pohled bychom si lejska malého mohli splést s červenkou, je také olivově hnědý se světlejší spodinou těla, na hrdle a na prsou má cihlově červenou náprsenku.

Zpěv lejska šedého je značně nenápadný, ale svým jednoduchým a celkem nevýrazným rázem se příliš neliší od zpěvu ostatních lejsků.

Jen velmi málo lidí se může pochlubit, že by lelka někdy vidělo. Jde totiž o druh nepříliš početný, podle posledních odhadů u nás žije nanejvýše 1200 hnízdících párů.

Nejen vlastní zpěv je u pěvců rozdílný, ale i způsob, jak jej přednášejí.

Linduška luční je drobný pěvec. Sameček lindušky zpívá svou písničku v letu. První, pomalejší fází zpěvu přednáší při stoupání vzhůru, zatímco při klesání zpěv zrychluje.

Linduška úhorní je původem stepní pták. U nás hnízdí vzácně v nižších polohách na suchých místech stepního až polopouštního charakteru, jako jsou obnažené písčité plochy.

Luňák červený je lovec a sběrač. To znamená, že dovede ulovit drobnou kořist, kterou je obvykle nějaká žába nebo drobný zemní hlodavec.

Lysky si velice pečlivě hlídají své území, jsou nesnášenlivými ptáky, kteří si vlastně celý rybník, popřípadě jinou vodní plochu, rozdělí na tvrdě hájené vlastní úseky.

Jednoslabičný hluboký hlas této zajímavé kachny měl možnost zaslechnout jen málokdo. Lžičák pestrý totiž patří v současné době mezi naše nejvzácnější vodní ptáky.