Linduška úhorní

30. leden 2004
Vědecké zařazení Pěvci
Linduška úhorní
0:00
/
0:00

Linduška úhorní je původem stepní pták. U nás hnízdí vzácně v nižších polohách na suchých místech stepního až polopouštního charakteru, jako jsou obnažené písčité či kamenité plochy s minimální vegetační pokryvností, např. úhory, výsypky po důlní činnosti i rozsáhlá suchá pole. Je to pták teplomilný, který se vysloveně vyhýbá vlhkým místům.

0:00
/
0:00

Tento zpěv je rozhodně nejnápadnějším projevem lindušky úhorní v terénu. Sameček při něm vyletuje nad svůj hnízdní okrsek, v obloucích jej vlnovitě obletuje nebo přeletuje z keře na keř či na zem a neúnavně přednáší tuto poměrně jednoduchou písničku.

Ve srovnání s ostatními linduškami působí linduška úhorní velmi světlým dojmem. Má takřka jednobarevnou, pískově šedohnědou a jen málo čárkovanou svrchní stranu těla. Spodina je bělavá s poněkud tmavšími partiemi na prsou, ovšem bez skvrnění. Nad okem je patrný bělavý proužek. Je největší z našich lindušek, štíhlá s dosti dlouhým ocasem a vysokýma, světle zbarvenýma nohama. Většinu času tráví na zemi, běhá rychle s krátkými zastávkami, při kterých se často vztyčuje do vzpřímeného postoje a pozoruje okolí. Vetřelce často sleduje tak, že tělo má skryto za terénní vlnou a vykukuje jí pouze hlava.

V České republice linduška úhorní patří mezi velmi vzácné hnízdivce. Pravidelněji se vyskytuje pouze v Podkrušnohorské pánvi na výsypkách po povrchové hnědouhelné těžbě nedlouho po nasypání a na podobných zdevastovaných, téměř holých místech, dále ve stepní části Českého středohoří, místy občas v Polabí a na jižní Moravě. V letech 1973-77 hnízdilo u nás odhadem 100 až 200 párů, v období 1985-89 už méně než polovina - pouze 40 až 80 párů a v současnosti jen 30 až 60 párů. Proto patří linduška úhorní v České republice v Červeném seznamu mezi kriticky ohrožené druhy.

Na jaře sameček zabírá poměrně velký hnízdní revír v průměru 200 až 300 m od hnízda. Hnízdo staví jen samička v prohlubni na zemi ze stébel trav a kořínků, vystýlá je jemnějšími travinami a někdy i nevelkým množstvím chlupů. Svrchu bývá hnízdo kryto trsem trávy, vřesu a někdy i keříkem. Vajíčka jsou barevně dosti proměnlivá, oproti ostatním linduškám řidčeji tmavo- či červenohnědě drobně skvrnitá. Bývá jich v hnízdě 4 až 5 a samička na nich sedí sama 13 až 14 dní. Přibližně za stejnou dobu mláďata vyskáčí z hnízda a oba rodiče je v okolí ještě nějakou dobu dokrmují. Potravu tvoří drobný hmyz a další bezobratlí živočichové. Část párů pravděpodobně zahnízdí i podruhé, takže hnízdní období se protahuje od května do července.

Linduška úhorní má zhruba polovinu svého areálu v Evropě. Je rozšířena od pobaltských států a nejjižnějšího Švédska po středomořskou oblast, která je centrem jejího výskytu. Dále žije i v severní Africe a části Asie. Od 70. let minulého století se její početnost i obývaná plocha snižovaly ve více než třech čtvrtinách osídlených zemí Evropy. Příčinami jsou především ztráty hnízdního prostředí způsobené intenzivním zemědělstvím, zalesňováním a zarůstáním vhodných míst křovinami.

Linduška úhorní je tažným ptákem, který migruje na dlouhé vzdálenosti. Její zimoviště leží až v Africe jižně od Sahary. Na hnízdištích se objevuje až v druhé polovině dubna a počátkem května, odlétá v srpnu až září.

Základní údaje

Linduška úhorní (Anthus campestris). Konipasovitý pěvec velikosti vrabce, ale štíhlejší. Svrchu je hnědošedá, ze spodu bělavá; mladí ptáci mají výrazně skvrněnou hruď. Rychle pobíhá po zemi, zpěv však nejčastěji přednáší za vlnitého letu. U nás dosti vzácně a jen místy hnízdí na suchých místech se sporou vegetací (např. na písčitých polích a na výsypkách), za tahu se vyskytuje na polích. Živí se hmyzem a dalšími drobnými bezobratlými. Do hnízda, které je ukryto na zemi pod převislou travou, snáší samička 4 až 5 vajíček a zahřívá je bez pomoci samečka; mláďata krmí oba rodiče. Tažná, do zimovišť ležících v savanách jižně od Sahary odlétá v září a na hnízdiště se vrací v dubnu. Patří mezi zákonem zvláště chráněné živočichy a je zařazena v kategorii silně ohrožených druhů.