Lejsek černohlavý

Lejsek černohlavý je pták velikosti menšího vrabce. Samec je ve svatebním šatě kontrastně černobíle zbarvený, ale někdy se vyskytují i samci, kteří jsou spíše šedohnědí. Samice a mladí jedinci jsou také šedohnědě zbarvení, rozlišení od lejska bělokrkého bývá v těchto případech dosti obtížné. To nakonec ještě ztěžuje skutečnost, že oba druhy se mezi sebou i v přírodě volně kříží, a mohou se tedy vyskytovat přirození kříženci. Křížení dvou druhů mezi sebou ve volné přírodě nám pak trošku nabourává naši zažitou definici biologického druhu, kde právě takzvaná reprodukční bariéra mezi druhy patří mezi základní podmínky vymezení druhu. V případě lejsků máme však pravděpodobně co do činění s druhy, které vznikly teprve nedávno, během posledního zalednění a rozdělení těchto dvou druhů ještě není úplně dokonalé.

Čtěte také

Volání jara. Poslechněte si hlasy ptáků s komentářem Ludvíka Mühlsteina

Lejsek černohlavý hnízdí výhradně v dutinách a ochotně přijímá i vyvěšené budky v zahradách. O dutiny i budky dokáží lejsci svádět velmi tuhé boje, často nejenom mezi sebou, ale třeba i se sýkorami. Někdy se pak stane, že lejsek z budky sýkory vypudí tím, že jim na jejich hnízdo s již snesenými vejci postaví své další hnízdo. Do jednoho hnízda, které se skládá hlavně ze suchých stébel a listí, někdy snese vejce i více samic, a snůška tak může obsahovat více vajec, třeba dokonce i dvacet. Vejce zahřívá samice, potravu vylíhlým mláďatům však nosí oba rodiče. Pokud si ovšem sameček ještě v průběhu krmení mláďat nenajde jinou samici, se kterou zahájí další hnízdění; to se u lejsků černohlavých dosti často stává.

Za potravu slouží lejskovi černohlavému hlavně hmyz. Lejsek loví hmyz způsobem velmi typickým pro ostatní příslušníky svého rodu, vysedává někde na vyvýšeném místě a za kořistí prudce vystartuje a loví ji v letu. Poté se zase vrací zpět na své stanoviště. Někdy ovšem také sbírá potravu z listí a větví.

Lejsek černohlavý je tažný druh, který odlétá do zimovišť v Africe v srpnu až září a na hnízdiště se vrací v dubnu. S tahem lejsků v současnosti s velmi diskutovaným globálním oteplováním souvisí zajímavé nedávné výzkumy ornitologů v Holandsku. Datum návratu na hnízdiště se řídí hlavně délkou světelné části dne. Tudíž průměrné datum jarního příletu lejsků černohlavých na hnízdiště se nemění. Naproti tomu se ukázalo, že průměrná teplota se v oblastech na hnízdištích zvyšuje, a ta vlastně způsobuje, že jaro tam přichází dříve. V důsledku toho ptáci, kteří netáhnou, začínají hnízdit dříve, a tažné druhy, jako je třeba právě náš lejsek černohlavý, přilétají na hnízdiště později. Nikdo zatím nedokáže odhadnout, jaký to bude mít vliv na populace tažných druhů ptáků a jaký na populace těch druhů, které netáhnou. Pokud ovšem teplota bude stále růst.

Základní údaje

Lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca) je menší než vrabec. Sameček ve svatebním šatě černo-bílý (oproti lejskovi bělokrkému nemá bílý proužek kolem krku). V prostém šatě je černá barva nahrazena šedohnědou; podobně jsou zbarveny i samice a mladí ptáci. Vyskytuje se v lesích - především listnatých a smíšených – i v zahradách a parcích. Živí se hmyzem, za kterým vyletuje z vyvýšeného místa, anebo ho sbírá z větví a listí. Hnízdí v dutinách a ptačích budkách. Na snůšce 4 až 7 vajíček sedí samička, mláďata krmí oba rodiče. Tažný, zimuje v tropické Africe. Přilétá ve druhé polovině dubna nebo začátkem května, odlétá v srpnu a v září.

Jak vznikaly nahrávky

Lejsek černohlavý patří mezi neúnavné zpěváky. Zaslechneme ho již časně ráno mezi hlasy prvních zpívajících pěvců. Svoji písničku, která má posmutnělý ráz, začíná charakteristickým předzpěvem. Je velmi nedůvěřivý a opatrný. Při nahrávání je třeba často dlouho čekat, než si lejsek zvykne na naši přítomnost ve svém teritoriu a začne opět zpívat. Při jakémkoliv našem pohybu se většinou na delší dobu odmlčí, neklidně pocukává ocáskem a potřepává křídly. Úspěšné nahrávání jeho zpěvu může být proto velmi zdlouhavé. Jedinou příznivou okolnost můžeme spatřovat v tom, že se lejsek černohlavý často zdržuje ve světlých, většinou tichých listnatých lesích. Svoji přítomnost prozradí mnohokrát opakovaným krátkým hlasem, znějícím jako slabika „bit“.