Linduška lesní

Linduška lesní sice zpívá v letu, ale její zpěv, její přednes, je velmi charakteristický. Ona totiž sedí na vršku stromu, z něj vyletí šikmo vzhůru, takových dvacet, třicet metrů, tam teprve začne zpívat a snáší se pomalým třepotavým letem, přitom přednáší svou písničku a často dosedá opět na totéž místo, odkud vzlétla.

Lindušky patří mezi obtížněji rozpoznatelné druhy, protože jsou si dost podobné. Jsou to štíhlí ptáčci, hnědavě zbarvení, s podélným čárkováním a spíše se liší prostředím, které obývají. S linduškou lesní se můžeme setkat od nížin až po hranici lesů, dokonce jsme ji zastihli i ve vysloveně stepním prostředí v Českém středohoří, kde je velmi hojným ptákem. A musím přiznat, že jsme kdysi, když jsme začali jezdit do Mostecké pánve na výsypky, byli úplně šokováni tím, že na úplně pustých, nezarostlých plochách se tyto lindušky běžně vyskytovaly a zpívaly.

Všechny lindušky jsou velmi nenápadné, protože se většinou pohybují na zemi a jenom při zpěvu je možno je pozorovat. Nalézt jejich hnízda, to už často bývá velkým problémem a snad největší problém je to právě u lindušky lesní. Když samička sedí na vejcích, vyplašíme ji jedině tehdy, když na ni téměř šlápneme, pak teprve vyletí z hnízda. A při krmení, kdy u jiných pěvců nebývá velký problém najít hnízdo podle toho, kam ptáci nosí potravu, tak u této lindušky je to nesmírně složité, protože to jsou ptáci, kteří postřehnou člověka velmi brzy a vydrží varovat třeba hodinu a nesletí ke hnízdu, až to člověk musí vzdát.

Základní údaje

Linduška lesní (Anthus trivialis). Velikosti vrabce. Létá vlnovitě, po zemi pobíhá rychlými krůčky. Obývá prosvětlené lesy, především jejich okraje a paseky. Tažná; přilétá v dubnu, odlétá v září. Hnízdo je dobře ukryté na zemi, často na svahu meze, u drnu apod. Potravu, kterou tvoří především hmyz, sbírají lindušky na zemi.

Jak vznikaly nahrávky

Zpěv lindušky lesní je bohatý a zní velmi příjemně. Většinou se skládá ze tří charakteristických částí. Začíná trylkovitým úvodem, který přechází do řady několikrát opakovaných slabik. Pokud je zpěv úplný, což vždy nebývá, zakončuje ho charakteristickými zpomalujícími se protáhlými tóny, které zvolna klesají na výšce. Poslední fáze zpěvu je zvláště nápadná a pro tento ptačí druh charakteristická. Určující je také chování lindušky při zpěvu. Nahrávání jejího zpěvu vyžaduje použití dobrého směrového mikrofonu. Není vzácností, že nahrávku musíme dělat asi na padesát i více metrů. Lindušku je při záznamu nutno stále mikrofonem sledovat, zvláště v koncové fázi zpěvu, kdy se protahující se tóny nápadně zeslabují. Většinou je nutno pokusy mnohokráte opakovat, než získáme uspokojivé výsledky. Výhodné je zaujmout při provádění záznamu místo nasměrované kolmo na budoucí dráhu letu lindušky tak, abychom byli stejně vzdáleni od začátku a konce jejího svatebního letu. Tak zajistíme přibližně stejnou hlasitost nahrávky v počátečních i koncových fázích zpěvu.