Lejsek malý

Výrazným určovacím znakem jsou při kořeni bílá okrajová rýdovací pera, která jsou nejlépe patrna při vzrušení, když ptáci vějířovitě roztahují ocas a překlápějí ho směrem k hlavě. Zpěv je dosti hlasitá řada klesajících a zpomalujících se tónů, trochu připomínající budníčka většího.

Lejsek malý je nejmenší a rozhodně také nejvzácnější ze všech čtyř druhů našich lejsků. Je typickým obyvatelem podhorských a horských bučin, žije však i ve starých bukových, dubových a smíšených lesích nižších poloh, jen velmi zřídka i v lesích jehličnatých. Na rozdíl od červenky se lejsek malý pohybuje převážně v korunách stromů, na zem sestupuje jen velmi zřídka.

V České republice hnízdí podle nejnovějších odhadů 1100 - 2200 párů. Hnízdo ze suchých listů a trav, jemných kořínků, mechu, pavučin a srsti staví v polodutinách a větších dutinách stromů, mnohdy jen v prasklinách za odštípnutými větvemi či dokonce ve vidlicích silných větví. Vajíčka jsou bělavá s dosti hustými rezavými tečkami a bývá jich 4–7. Vysezuje je jen samička 13–15dní. Oba rodiče krmí mláďata na hnízdě dalších 13–14 dní drobným hmyzem a vyvádějí je ještě ne dobře schopná letu.

Poslechněte si, jak o lejskovi mluví jihočeský rozhlasák a zapálený ornitolog Ludvík Mühlstein v legendárním seriálu Volání jara:

Lejsek malý je rozšířen od střední Evropy na východ až po Kamčatku a Sachalin. Je přísně tažným druhem. Přilétá k nám velmi pozdě, zpravidla až v květnu, samečci obyčejně o několik dní dříve než samičky. V červnu vyhnízdí a v průběhu srpna až září se už zase stěhují. Směr jejich odletu je zcela jiný než je tomu u převážné většiny našich pěvců, zimují totiž zřejmě hlavně v Indii.

Základní údaje

Lejsek malý (Ficedula parva). Nejmenší ze čtyř druhů našich lejsků. Typický je pro něj bílý ocas s černým koncem a černým středem. Svrchu je zbarven šedohnědě, na břiše bíle. Starší samečci mají hrdlo a prsa cihlově červené, mladší samečci jen mírně načervenalé a samičky smetanové. Vyskytuje se v listnatých nebo smíšených lesích. Živí se hmyzem, který nejčastěji sbírá ve větvích nebo na kmenech stromů. Hnízdo si staví v polodutinách, štěrbinách apod. Samička snáší 4 až 7 vajec a sama je zahřívá, mláďata pak krmí oba rodiče. Hnízdí jen jednou ročně. Zimoviště lejska malého leží v jižní a jihovýchodní Asii; naši ptáci patrně přezimují v západní Indii, ale není pro to žádný doklad. Na hnízdiště přilétá v květnu a opouští je v srpnu a v září. Silně ohrožený, zvláště chráněný druh.