Ořešník kropenatý

Jindy v předjaří při troše štěstí můžeme zastihnout i celý pár při toku, kdy jsou ptáci přece jen méně ostražití, jak se ozývají tichými mňoukavými a žvatlavými hlasy, jakoby tím dávali najevo, že přece jen patří do řádu pěvců.

Jedna polovina života ořešníka je spojena s hnízděním v jehličnatých podhorských lesích, druhá polovina, tak od srpna do zimy, se zálety do nižších poloh, do lesíků s podrostem lísky a do zahrad nejbližších vesnic, kde sbírají lískové a vlašské ořechy. Tahle jeho známá vlastnost mu vynesla nejen latinský název „nucifraga“, něco jako louskač ořechů, ale i národní název v řadě evropských jazyků včetně našeho. S oříšky zaletuje pilně do lesa, do blízkosti hnízdiště, kde si je ukládá do skrýší na zimu a na jaro. Místo skrýší si velmi dobře pamatuje a dovede je bezpečně najít i při sněhové pokrývce. Svědčí o tom hromádky skořápek u pařezů, na nichž oříšky roztlouká. Člověk neznalý života ořešníků si pak při nahodilém objevení takové hromádky uvnitř lesa marně láme hlavu nad záhadou, kdo tam ty oříšky mohl louskat.

V některých letech se u nás hromadně objevují od října přes zimu ořešníci původem ze severovýchodní Evropy. Na první pohled je poznáme především podle nápadně široké bílé pásky na konci ocasních per – naši ořešníci mají ten lem docela úzký. Často je můžeme pozorovat na pár metrů. Patrně je tomu tak proto, že většinou jde o mladé ptáky, kteří člověka zblízka vidí poprvé ve svém životě.

Z jakých obrovských vzdáleností k nám někteří tito ptáci přilétají, svědčí jeden náš unikátní výsledek kroužkování. Pták, kroužkovaný na Českolipsku na podzim roku 1968, v roce největší invaze ořešníků v posledních desetiletích, byl po návratu domů střelen až na východní straně Uralu v Rusku.

Základní údaje

Ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) je velký asi jako hrdlička, s velkou hlavou a silným zobákem. Zbarvený je hnědě s bílými skvrnami, křídla má velmi tmavá, téměř beze skvrn, ocas rovněž tmavý s bílou páskou na konci. Hnízdí především v horských jehličnatých lesích, ale i ve smrčinách v nižších polohách; od pozdního léta se vyskytuje také mimo lesy, dokonce i v zahradách. Živí se semeny jehličnanů, oříšky apod. a rovněž drobnými živočichy. Hnízdo si staví většinou na smrcích a samička do něho snáší v březnu až květnu nejčastěji 4 vajíčka. Zahřívá je sama a sameček ji krmí, o mláďata se starají rodiče společně. Naši ořešníci se po vyhnízdění potulují nedaleko od hnízdišť, v některých letech k nám navíc přilétají ptáci ze severu. Ohrožený, zákonem zvláště chráněný druh.