Příroda

Krásný ptačí hlas patří zajisté nejvyhlášenějšímu pěvci mezi ptáky, a sice slavíku. Můžeme ho slyšet od půli dubna až do července v níže položených místech naší republiky.

Sojka obecná je pozorným a ostražitým strážcem lesa. Sojka nás spatří mnohem dříve než začneme mít tušení o její přítomnosti.

Stehlík býval v dávných dobách častokrát vyobrazován na malířských plátnech i na různých nádobách, talířích, vázách a podobně.

Často se říká „krade jako straka“. Toto rčení má zřejmě kořeny v zálibě straky v lesklých předmětech.

Strnad luční svým nenápadným zbarvením trochu připomíná dobře známého skřivana. Je celý hnědavý, pouze na prsou a na bříšku má hnědé cákance, umístěné na světlém podkladu.

Ještě v poválečných letech patřil zpěv strnada obecného neodmyslitelně k české krajině. Vždyť šlo o jednoho z nejběžnějších ptáků hnízdícího snad na každé mezi.

Strnad rákosní vyluzuje jednotvárný, ale rytmický zpěv. Je to pták velký jako vrabec, s hnědě skvrnitými křídly a hřbetem, černou hlavou, bradou a voletem a s bílým vousem.

Bývaly doby, kdy jsme mohli hlas strnada zahradního zaslechnout na našem území téměř kdekoli, ovšem vyjma vyšších nadmořských poloh.

Střízlík je velký zhruba jako vlašský ořech, což slovenština výstižně vyjadřuje názvem oriešok. Je to velice čilý, neposedný ptáček a na svou velikost neobyčejně hlučný.

Díky skvrně na temenu, která připomíná šátek uvázaný na babku, dostala tato sýkora své jméno. Samec i samička jsou shodně šedohnědě zbarveni s třpytivě černým temenem.

Vždycky když poprvé zaslechnu po dlouhých zimních dnech vesele znějící rytmické volání sýkory koňadry, ptám se, jak jen to ty sýkory poznají, že už se přehoupl slunovrat.

Sýkora lužní se hodně podobá sýkoře babce. Však se jí také dříve říkalo babka lužní. Na rozdíl od sýkory babky má sýkora lužní matně černou nelesklou čepičku.

O sýkoře modřince lze bez nadsázky říci, že patří mezi naše nejznámější a také nejhojnější ptáky. Zcela určitě modřinku znají všichni ti, kteří v zimě pozorují ptáky.

Parukářka má jméno, podle kterého se dá pták snadno poznat. Je to jediná z našich sýkor, která má na hlavě ne paruku, ale na temeni má krásnou chocholku z černých per.

Sýkora uhelníček není tak pestře zbarvena jako sýkora koňadra nebo modřinka. Působí opravdu spíše jako zamazaná od uhlí.

Krátký, ale melodicky znějící zvonkový hlas sýkořice vousaté můžeme u nás slyšet pouze v jediném prostředí – rozsáhlých rákosinách.