Strnad zahradní

Strnad zahradní
0:00
/
0:00

Bývaly doby, kdy jsme mohli hlas strnada zahradního zaslechnout na našem území téměř kdekoli, ovšem vyjma vyšších nadmořských poloh. Tehdy se psala 50. léta a strnad zahradní byl na některých místech dokonce hojnější než strnad obecný. Ještě začátkem 20. století byl přitom tento strnad v českých zemích zjevem více než vzácným, během několika desítek let však osídlil značnou část našeho území. Smutné ale je, že téměř tak rychle, jak se u nás objevil, zase vymizel.

Do jisté míry podobný průběh měl charakter jeho výskytu i v ostatních částech jeho evropského areálu, který kromě Britských ostrovů, atlantského pobřeží Francie a Španělska, severní Skandinávie a severního Ruska zahrnuje téměř celou Evropu. Ve svém rozsáhlém areálu obývá strnad zahradní různé biotopy, vesměs se ale jedná o teplé lokality s dostatkem slunečního svitu a nízkými srážkami. V našich podmínkách můžeme strnada zahradního vidět nejčastěji v otevřené zemědělské krajině s dostatkem roztroušených stromů a keřů, v různých sadech, vinicích či na okrajích řídkých lesíků.

Vzhledem k již zmíněnému poklesu jeho hnízdních stavů potkáme však dnes tohoto strnada jen na několika málo lokalitách v Českém středohoří, Podkrušnohoří či ve východním Polabí. Pokud budeme mít to štěstí, že se s ním v přírodě setkáme, neměli bychom mít problém s jeho identifikací, zvláště pokud se bude jednat o samečka. Ten má totiž charakteristicky zbarvenou hlavu, která je šedozelená s nápadným žlutým hrdlem a vousem. Prsa jsou také šedozelená, zbytek spodiny je světle rudohnědý stejně tak jako vršek těla, který je ale navíc tmavě skvrněný.

Jeho zpěv je poměrně jednoduchý a ke konci klesající popěvek, který má do jisté míry melancholické zabarvení. Zpěv strnada zahradního nám může připomínat dobře známý zpěv našeho nejhojnějšího strnada, strnada obecného. Jeho zpěv je ale trochu jasnější, rychlejší a celkově přednášený ve vyšší tónině.

Na rozdíl od strnada obecného je strnad zahradní přísně tažným ptákem. Ze svých subsaharských zimovišť se vrací na naše hnízdiště někdy až koncem dubna či začátkem května. Hnízdo, do kterého samička snese nejčastěji čtyři nebo pět skvrnitých vajíček, bývá v naprosté většině případů umístěno přímo na zemi někde na kraji obilného pole, v trávě na mezi, v silničním příkopu nebo na kraji lesa. Zahřívání vajíček je povinností pouze pro samičku, sameček jí začne pomáhat s výchovou až při krmení mláďat. Některé páry mohou v jedné sezóně úspěšně vyhnízdit dokonce dvakrát.

Z našich krajin mizí strnadi zahradní již poměrně brzy, na přelomu srpna a září. Nicméně odlétají jen proto, aby se napřesrok mohli zase vrátit a předvést nám svou zádumčivou písničku.

Základní údaje

Strnad zahradní (Emberiza hortulana) je velký přibližně jako vrabec. Sameček ve svatebním šatě má žlutozelenou hlavu, krk a prsa, obloukovitý žlutý vous pod okem a žluté hrdlo, hnědý, tmavě skvrněný vrch těla, hnědý kostřec a světle rudohnědou spodinu. V prostém šatě má šedý hřbet a šedozeleně čárkované hrdlo. Samička se od něj liší hnědošedým zbavením hlavy, nevýraznou žlutí na hrdle, podélným hnědým skvrněním na prsou a narezavěle okrovou spodinou těla. Žije v otevřené krajině nižších poloh. Potrava je jak rostlinná, tak živočišná. Do hnízda, které staví na zemi, snáší samička 4 až 5 vajíček. Zahřívá je sama, samec jí pak pomáhá krmit mláďata. Tažný druh, zimuje v Středomoří a jižněji v Africe. Odlétá v září, vrací se od druhé poloviny dubna. Kriticky ohrožený, zákonem zvláště chráněný pták.