Sýkora parukářka

5. červenec 2002
Vědecké zařazení Pěvci

Parukářka má jméno, podle kterého se dá pták snadno poznat. Je to jediná z našich sýkor, která má na hlavě ne paruku, ale na temeni má krásnou chocholku z černých per, které jsou bíle olemovány. Chocholku má sameček i samička, takže parukářka je jedna z nejozdobnějších sýkor.

Je to obyvatel jehličnatých lesů, zejména má v oblibě smrk a borovici, ale smrku dává přednost. Mohu prozradit takovou zajímavost, že v době, kdy byly horské lesy u nás napadeny imisemi, parukářky to věděly zhruba o několik let dřív, než na to přišli lesníci, takže se odstěhovaly, protože tam neměly vhodnou potravu.

Parukářka je velmi zajímavá sýkorka, která se ozývá zvláštním hráškovitým trylkem nebo jako všechny sýkorky typickým "sí, sí, sí". Zpěv je velmi nenápadný, tichý, takže to dá dost práce, než v houští smrkových větviček parukářku objevíme.

Většina sýkor hnízdí v dutinách, ani parukářka se v tomto neliší - datlí nebo strakapoudí dutinu si vystele peříčky a různým rostlinným materiálem, ale má jednu specialitu, a sice že někdy hnízdí i ve starých hnízdech dravců nebo ve starých opuštěných hnízdech veverek.

Základní údaje

Sýkora parukářka (Parus cristatus) je menší než vrabec, s nápadnou černo-bílou chocholkou na temeni. Obývá téměř výhradně jehličnaté lesy, kde se zdržuje v korunách stromů. Živí se jak živočišnou, tak rostlinnou potravou: hmyzem, semeny jehličnatých stromů apod. Hnízdo si staví ve stromových dutinách, někdy si i sama vydlabává dutinu ve ztrouchnivělém dřevě. Samička snáší nejčastěji 6 vajíček, a zatímco je zahřívá, sameček ji krmí. Mláďata jsou pak krmena oběma rodiči. Stálý pták, v mimohnízdní době přeletí nanejvýš o několik kilometrů.

autor: Pavel Pelz