Sojka obecná

Sojka obecná
0:00
/
0:00

Sojka obecná je pozorným a ostražitým strážcem lesa. Platí to zejména pro lesní okraje, protože kdykoli vyrazíme do lesa, sojka nás spatří mnohem dříve než začneme mít tušení o její přítomnosti a okamžitě nás vyzradí celému lesu.

Sojka patří mezi pěvce, ovšem zpěvákem není nikterak dobrým a nápadným. Snaží se sice do svého zpěvu vkládat řadu odposlouchaných prvků, přesto však tento její zpěv zůstává směsicí švitořivých a žvatlavě přednášených skřípavých zvuků.

0:00
/
0:00

Některé sojky u nás zůstávají po celý rok, jiné podnikají různě dlouhé přelety a další jsou tažné. Jak nám doložily výsledky kroužkování, jejich cesty od nás vedou převážně jihozápadním směrem a dosahují dokonce až do Francie. Naopak na naše území se dostávají ptáci ze severovýchodu, někdy velmi nápadným způsobem, kdy jejich přílet k nám má vlastně charakter invaze. Když některý rok v polovině října procházíme například některou hrází jihočeských rybníků, můžeme pozorovat mnoho přeletujících sojek; nikdy však nemůžeme hovořit o pravých hejnech. Sojky jsou totiž velmi opatrné, jsou si zřejmě dokonale vědomy svých nepříliš dobrých leteckých schopností, a chovají se tak trochu zbaběle - přeletují poměrně nízko nad zemí jedna za druhou. Když se při přeletu nějakého většího prostoru mohou zastavit na ojedinělém stromě nebo keři, zpravidla toho využijí. Zřejmě se obávají nebezpečí ze vzduchu, kterým může být jestřáb nebo i samice krahujce.

Prakticky ve veškeré literatuře o sojce se můžeme dočíst o tom, že pomáhá obnově doubrav. Sojky žaludy nejen okamžitě konzumují, ale pamatují i na zimní období a vytvářejí si zásoby jednoduše tak, že ukrývají žaludy do trávy nebo do listí. Pochopitelně, že se jim je pak nepodaří všechny dohledat, a tak vlastně nevědomky přispívají k rozšiřování dubových porostů.

Základní údaje

Sojka obecná (Garrulus glandarius) je pěvec velikosti hrdličky. Za letu je nápadná bílá skvrna nad černým ocasem a široká křídla s bílým polem a sytě modrými pírky s černo-bílými proužky. Létá těžce, vlnovitě a třepotavě, na zemi poskakuje. Vyskytuje se v jehličnatých, listnatých i smíšených lesích a v rozsáhlejších městských parcích. Převážně stálý druh. Hnízdo je umístěno vysoko na stromě, většinou nedaleko od okraje lesa. Potrava velmi rozmanitá, rostlinná i živočišná.

Jak vznikaly nahrávky
Sojka dokáže využívat svého hlasového ústrojí k vytváření nejrůznějších zvuků. Vedle drsného varovného pokřiku vydává nejčastěji mňoukavý zvuk nerozeznatelný od volání káně lesní. Jestliže jsem někdy v lese zaslechl hlas, který jsem okamžitě neuměl přiřadit k některému ptačímu druhu, mohl jsem si být jist, že jeho původcem bude asi sojka. Sojka je schopna napodobovat řadu ptačích a zvířecích zvuků mňoukavého nebo hvízdavého a skřehotavého charakteru. Dokáže imitovat zamečení kozy, vrzání nenamazaného kolečka trakaře a dokonalým mistrem je ve vytváření skřípavých tónů svého zpěvu. Se zvukovým záznamem těchto akustických efektů je to však horší. Všechny tyto zvuky vytváří tichým hlasem slyšitelným jen na krátkou vzdálenost. Pro svoji příslovečnou plachost a opatrnost není jednoduché v lese sojku přelstít a přiblížit se s magnetofonem na vhodnou vzdálenost. Jakmile zjistí, že se o ni zajímáme, přestane ?zpívat" a okamžitě buď uletí nebo přejde do pokřiku varování. Nejlepší příležitost pro úkryt a nahrávku poskytují listnaté lesy s hustým křovinným podrostem.
Pavel Pelz