Stehlík obecný
Stehlík býval v dávných dobách častokrát vyobrazován na malířských plátnech i na různých nádobách, talířích, vázách a podobně. Dokonce jeho obliba byla tak veliká, že v 18. a 19. století si ho vystěhovalci brávali s sebou, a to jednak v klecích a jednak ho také vypouštěli v krajinách, do kterých se přistěhovávali. Tak můžeme tohoto zpěváčka objevit daleko od vlasti, například v Argentině, na Kubě, v USA, ale i v Austrálii nebo na Novém Zélandě.
Zbarvením se samička stehlíka liší od samečka pouze v detailech. Jako zajímavost bych ale uvedl naprosto ojedinělý rys mezi naším ptactvem, a to je velikost a tvar zobáku. Sameček stehlíka má delší a štíhlejší zobák, což mu umožňuje, aby vybíral svou oblíbenou potravu, což jsou semena lopuchů, bodláků a pcháčů, z hlubších míst plodenství než samička. Je to vlastně krásný příklad přírodního výběru a zároveň i toho, aby si i v rámci jednoho druhu partneři nekonkurovali při vyhledávání a sběru potravy.
Vábení stehlíka zní jako „štiglic“, a toto vábení mu dalo jméno i ve většině evropských jazyků. Nejenom v češtině, ale i v němčině a ruštině. Výjimku tvoří Angličané, kteří mu říkají „zlatá pěnkava“. Zpěv samečka se skládá z různých obměn tohoto vábení. Je to velice příjemná, štěbetavá a trylkovaná písnička. Sameček se při ní všelijak natáčí a zároveň roztahuje i svoje letky, které jsou kontrastně černo-žlutě zbarveny. Vždycky si sedává na nějakou vyčnívající větévku nebo na dráty a podobně.
Poslechněte si, jak o stehlíkovi mluví jihočeský rozhlasák a zapálený ornitolog Ludvík Mühlstein v legendárním seriálu Volání jara:
Základní údaje
Stehlík obecný (Carduelis carduelis) je menší než vrabec, má nápadný žlutý pruh na černých letkách. Vyskytuje se v otevřené krajině s roztroušenými stromy. Vsedě se stále pootáčí do stran, neklidně přelétá z bodláku na bodlák. Částečně tažný. Hnízdo je umístěno na dřevinách. Živí se zejména semeny, naopak mláďata jsou krmena především hmyzem.
Jak vznikaly nahrávky
Stehlík je čilý, neposedný, obratně šplhá po stoncích travin, po bodlácích a stále neklidně přeletuje z místa na místo. Rád jsem pozoroval stehlíky v korunách listnatých stromů, například olší nebo bříz, kde se zavěšují na nejtenčí koncové větvičky i hlavou dolů a vyzobávají semínka ze šištiček. Své čilé pohyby doprovázejí stehlíci stálými zvukovými projevy. Jejich zpěv je příjemně znějící dlouhé a proměnlivé švitoření. Nahrávání hlasů těchto neobyčejně živých ptáčků, kteří neustále přeletují, patří mezi zkoušky trpělivosti. Je potřeba mnoha pokusů, ze kterých sestavíme konečný zvukový snímek. Při svém typickém švitořivém prozpěvování je stehlík plachý a opatrný, není ho možno ani zblízka pozorovat nebo nahrávat, okamžitě uletí o desítky metrů dále. Dříve býval oblíbeným klecovým ptákem pro své pestré zbarvení i příjemný zpěv.
Video: MOS, Adolf Goebel
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
