Sýkora babka

29. listopad 2002
Vědecké zařazení Pěvci
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Sýkora babka

Díky skvrně na temenu, která připomíná šátek uvázaný na babku, dostala tato sýkora své jméno. Samec i samička jsou shodně šedohnědě zbarveni s třpytivě černým temenem, bílými lícemi a malou černou kapkou pod zobáčkem. Celkem snadno si ji můžeme splést se sýkorou lužní, na rozdíl od ní však babka nemá světlá pole v křídlech a také hlasové projevy jsou jiné.

Babka je rozšířena v několika poddruzích téměř v celé Evropě a v části Asie. Podobně jako sýkora modřinka vytváří babka poměrně soudržné páry, ve kterých se často vyskytuje i na podzim a v zimě v blízkosti svého hnízdiště. Velice často však několik babek vytvoří malé hejnko, které se toulá po okolí a hledá potravu. Někdy je můžeme během tohoto období pozorovat i ve společnosti dalších sýkor.

Během vegetačního období se živí převážně hmyzem, který sbírá z kmenů, větví a listí stromů, z přízemní vegetace a někdy také ze země. V zimě přicházejí na řadu semena lesních dřevin a různých druhů bylin – např. bodláků, pcháčů, lopuchu, slunečnice. Občas se objeví i na krmítku, kde se snaží nasbírat do zobáčku najednou co nejvíce semínek, s kterými pak odlétne do ústraní a teprve tam je pojídá. Babka vyhledává krajinu s rozptýlenou zelení, především světlé listnaté lesy, zahrady, sady a parky.

Místo pro hnízdění vybírají samec i samička společně. Většinou se jedná o stromovou dutinu, která může být vysoko ve větvích, ale i nízko nad zemí. Budky obsazují méně často. Dutinu vystýlají jako většina sýkorek lišejníky, stébly trav a zvířecí srstí. Na rozdíl od jiných sýkor hnízdí babka jen jednou ročně. V dubnu až květnu samička snáší 7–10 bílých vajíčcích s červeným skvrněním, o která se dalších asi 16 dnů starají oba rodiče. Samička sedí na vejcích a sameček jí nosí potravu. Vylíhnutá mláďata potřebují péči rodičů ještě dalších asi 20 dní.

Základní údaje

Sýkora babka (Parus palustris) je velká přibližně jako modřinka. Shora je zbarvená hnědavě, zespodu bělavě. Na temeni a v týlu má černou čepičku, která je u dospělých ptáků lesklá; černou skvrnu má rovněž na bradě. Velmi podobná sýkoře lužní, oba druhy lze nejsnáz rozlišit podle vábení. Vyskytuje se v listnatých a smíšených lesích, parcích apod., na rozdíl od dalších druhů sýkor i v době mimo hnízdění často v párech nebo jednotlivě. Vedle živočišné složky (zejména různá vývojová stadia hmyzu) je v její potravě významně zastoupena i složka rostlinná (semena dřevin a bylin). Hnízdí v dutinách listnatých stromů a v ptačích budkách. Hnízdí jednou až dvakrát ročně; první hnízdění začíná v dubnu. Snůšku, která obsahuje 6 až 10 vajíček, zahřívá samička. O mláďata pečují oba rodiče. Stálý druh.

autor: Pavel Pelz