Příroda

Racek bouřní je u nás poměrně novým přistěhovalcem. Původně hnízdil pouze na severu, ve 20. století se však jeho početnost značně zvýšila a areál se rozšířil.

Pro někoho je poslem jara první skřivan, pro jiné první hejnko vlaštovek. Pro Pražany to byli dlouhou dobu věčně ukřičení rackové chechtaví protahující po Vltavě.

Jak napovídá jeho jméno, je rákosník obecný běžným obyvatelem rákosových, méně často orobincových porostů.

Okraje rákosin u rybníků, ostřicové porosty prorůstající nízkými vrbovými křovinami tvoří typický biotop rákosníka proužkovaného.

Každý z nás se jistě alespoň někdy procházel kolem větší rákosiny nějakého rybníka nebo slepého ramene řeky.

Dlouhotrvající zpěv, neustále obměňovaný, s řadou prvků imitujících nejrůznější jiné ptačí druhy, to je charakteristické pro rákosníka zpěvného.

Zpěv rehka domácího je možné nejlépe vychutnat v mlhavém dni v tichu horských skal, jako např. ve Vysokých Tatrách.

Sameček rehka zahradního je jedním z nejkrásněji zbarvených pěvců. Zjara, ve svatebním šatu, má bílé čelo, černé hrdlo a tváře, rezavě červenou hruď, rezavý kostřec a ocas.

Hlasité a vysoké pískání doprovázející rychlý let skupinek rorýsů nad městem neodmyslitelně patří k atmosféře letních dnů.

Tohoto ptáka by mohl méně znalý pozorovatel považovat za racka. Racek to však není, i když je mu dost podobný. Přestože se nejedná právě o hojný druh, řada lidí jej zná.