Rehek domácí
Zpěv rehka domácího je možné nejlépe vychutnat v mlhavém dni v tichu horských skal, jako např. ve Vysokých Tatrách. Můžeme ho však slyšet i uprostřed kamenných středů všech našich měst a nejlépe samozřejmě za ranního ticha po úsvitu. Ale zpívá také běžně po celý den, i přes hlučný dopravní provoz v okolí. Kamenná města totiž domácímu rehkovi dostatečně nahrazují skalnaté prostředí původního vysokohorského domova.
Je to podobné jako u některých dalších druhů městských ptáků., např. u zdivočelých holubů, kteří jsou potomci původního holuba skalního.
Rehci se živí hmyzem, který vyhlížejí z vyvýšeného místa a sletují za ním na zem. V přírodě staví hnízdo ve skalních štěrbinách. Ve městech jsou tyto štěrbiny nahrazovány skulinou ve zdi nebo shora krytým místem na traverzách či okapových rourách. Dokonce byl publikován v našem časopise takový případ, že si rehek postavil hnízdo na cisterně, která byla právě v dílně a pak, když cisterna už byla opravena a jezdila i na vzdálenost desítek kilometrů, hnízdo tam zůstalo a rehek úspěšně vyhnízdil.
Hnízdící rehky můžeme pozorovat často velice zblízka, poněvadž to jsou ptáci poměrně krotcí. Je to vzhledem malý šedočerný pták s červenohnědým ocasem, což je typické zbarvení u všech rehků. Starší samci mají prsa úplně černá a mladší jsou šedí skoro stejně jako samičky. U všech rehků si při zpěvu a nebo varovném vábení všimneme jistě neustálého podřepávání. Zejména je to časté při nějakém vzrušení, například když se objeví v blízkosti hnízda kočka. Z tohoto můžeme odvodit i smysl podřepávání, je to vlastně příprava k odrazu před odletem.
O budoucnost rehka domácího nemusíme mít, vzhledem k jeho adaptaci na nejvíce civilizované prostředí, obavy. V žádném případě to však není pták příliš hojný, a tak mu umožněme hnízdění všude tam, kde si místo vyhlédne.
Základní údaje
Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) je o málo menší než vrabec. Rychle pobíhá po střechách, zídkách a skalách, přitom neustále pocukává rezavým ocáskem. Nejběžnější druh lidských sídel. Tažný, přílet vrcholí na přelomu března a dubna, odlet probíhá říjnu. Hnízdo bývá v nejrůznějších polodutinách. Potrava na jaře živočišná, hlavně hmyz a jiní bezobratlí, v létě a na podzim ve větší míře bobule a měkké plody rostlin.
Jak vznikaly nahrávky
Řadu let jsem se pokoušel o nahrávku jeho zpěvu, což však nebylo nic jiného než hledání tichého místa nerušeného civilizačním hlukem. Neočekávaně se mi taková možnost naskytla na Horské Kvildě při pátrání po tetřívcích. Za týden jsem viděl pouze jediného tetřívka a dvě slepičky a nic jsem nenahrál. K mé velké radosti na jedné přízemní horské chalupě zpíval a tokal rehek. Seděl na špičce hromosvodu, chvílemi zaujímal různé výrazné postoje, rozprostíral ocas a čepýřil peří. A konečně také v nádherném tichém prostředí i zpíval. Nebyl to takový zpěvák, který umí i občas zařadit do svého repertoáru flétnové tóny nebo napodobování hlasů jiných ptáků, ale konečně to byl zpěv v nehlučném prostředí. Rehek chvílemi přerušoval svůj zpěv, aby se vydal za hmyzem letícím kolem, který pak ulovil akrobatickými piruetami leteckého umění.
Video: MOS, Adolf Goebel
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
