Racek bouřní

24. říjen 2003

Vědecké zařazení Dlouhokřídlí (racci, rybáci)

Racek bouřní je u nás poměrně novým přistěhovalcem. Původně hnízdil pouze na severu, ve 20. století se však jeho početnost značně zvýšila a areál se rozšířil a stále ještě rozšiřuje směrem k jihu a do vnitrozemí. Tak např. v sousedním Slovensku zahnízdil poprvé v r. 1982 a v České republice v r. 1986 na Střední nádrži vodního díla Nové Mlýny na jižní Moravě. Od té doby zahnízdil u nás na několika lokalitách především na severní a střední Moravě.

Jeho hlas je měkčí než u racka chechtavého, bez hrčivých zvuků. Racek bouřní je o něco větší než racek chechtavý, se silnějším, žlutavě zeleným zobákem a nohama. Celoročně je bez tmavé barvy na hlavě, většinou bílý, hřbet a vrch křídel světle šedé, špice křídel černobíle skvrnité.

Hnízdí zpravidla v malých skupinách nebo dokonce v izolovaných párech na ostrovech, plážích, dunách, skalnatých a travnatých svazích mořských pobřeží a vzácně na pobřežních útesech či dokonce na stromech, ve vnitrozemí hlavně na ostrovech jezer či rybníků, na rašeliništích a bažinách. Kolonie o několika tisících párech vznikly v Dánsku, Skotsku a v Nizozemí, když divocí králíci a následně lišky byly redukovány po zavlečení myxomatózy. Po obnovení původních stavů lišek začali ptáci ve Skotsku a Nizozemí hnízdit na budovách a v Dánsku obsadili průmyslové zóny.

U nás se hnízda racků bouřních najdou obvykle na zemi na ostrůvcích vodních nádrží v koloniích racků chechtavých, převážně někde u stromu či balvanu. Našla se však i na méně obvyklých místech, ve Slezsku na štěrkovištích na betonových pilotech a dokonce na střeše remorkéru, v jehož kabině denně pracovali lidé. Hnízdí od půli května do půli července, snůšku tvoří obvykle 3 vejce ve zbarvení velice variabilní - světle až tmavě olivově hnědá, zelenavá či šedavá se světle či tmavě hnědými skvrnami. Vysezují je oba partneři 22-25 dní. Mláďata brzy utečou z hnízda a jsou vzletná po 5 týdnech. Jejich potrava je velmi rozmanitá, dá se říci, že racek bouřní je naprostý všežravec. Jen pro zajímavost - nejstarší kroužkovaný pták se v přírodě dožil 26 let.

Racek bouřní je převážně tažným druhem, zimoviště evropských populací leží hlavně při severních a západních mořských pobřežích, místy ve Středomoří a na větších vnitrozemských vodách. U nás je to především na severomoravských nádržích a důlních propadlinách a na Střední nádrži Nových Mlýnů na jižní Moravě, kde v posledních dvou desetiletích v některých letech zimovalo až kolem 900 exemplářů. Celkový počet hnízdících párů je v České republice nejnověji odhadován na 2 až 5.

Základní údaje

Racek bouřní (Larus canus) je větší než běžný racek chechtavý, ale naopak menší než racek stříbřitý nebo žlutonohý. Charakteristické jsou pro něj žlutavě zelené nohy a zobák. Ve svatebním šatě má čistě bílou hlavu, v prostém šatě šedohnědě čárkovanou. Konce křídel jsou černé s bílými skvrnami. Velmi řídce u nás hnízdí na větších stojatých vodách, početnější je na průtahu a během zimování, kdy se zdržuje u vodních toků. Vedle živočišné potravy sbírá i odpadky. Hnízdo je na zemi, snůška čítá obvykle 3 vejce. Na inkubaci a péči o mláďata se podílejí oba rodiče.