Rok v karanténě přinesl nárůst sociálně patologických jevů i zvýšenou solidaritu, hlásí téměř 60 % středisek Diakonie
Už víc než rok trvající pandemie koronaviru se podílí na nárůstu sociálně patologických jevů ve společnosti. Ohrožené rodiny a samoživitelé se potýkají s výpadky příjmů, absence IT techniky a nízká digitální gramotnost komplikuje přístup ke vzdělávání sociálně znevýhodněným dětem, izolace seniorů má devastující vliv na psychiku i zdraví, narůstá domácí násilí. Potýká se s tím i významný poskytovatel sociálních služeb v Česku – Diakonie Českobratrské církve evangelické.
Nárůst sociálně patologických jevů hlásí téměř 60 % středisek Diakonie. Co k tomu vedlo, vysvětluje mluvčí Diakonie Leo Mareš.
„V pandemii koronaviru se prohloubily problémy, které už předtím třeba v některých rodinách byly. Samozřejmě jak jsou lidé zavření doma, tak narůstá frustrace, nervozita, tlak, to znamená, že eskalovaly problémy mezi rodiči a dětmi, narostly problémy a konflikty mezi partnery, a toto všechno v našich službách zaznamenáváme zvýšenou poptávkou a zvýšeným výskytem různých oznámení na tísňových linkách, že se děje nějaký typ domácího násilí. Jak jsou lidé dlouho zavření, tak už je to znát, a už to bylo znát loni na podzim.“
Pro nejvíce ohroženou věkovou kategorii seniorů jsou online komunikační technologie často jedinou možností, jak zůstat v kontaktu se svými blízkými a ubránit se negativním dopadům izolace.
„To byla jedna z věcí, která ukázala, že na jednu stranu ta technika je pro mnoho seniorů komplikovaná a složitá, ale na druhou stranu jsme měli i spoustu pozitivních zkušeností, že mnozí se velmi rychle a dobře naučili s tou technikou, různými tablety a mobily zacházet, takže i naši pečovatelé v těchto zařízeních jim samozřejmě asistovali a pomáhali, aby aspoň touto formou mohli být v kontaktu se svými blízkými. Také jsme v té naší síti podporovatelů poprosili děti, aby nakreslily obrázky pro seniory v našich domovech, které jsme potom těm seniorům dali, aby viděli, že na ně myslíme, přestože s nimi nemůžeme být v kontaktu ani my ani jejich blízcí, tak to neznamená, že jsme na ně zapomněli. Pro mě takovým typickým obrazem, který mi vždy vytane na mysli v souvislosti s domovy, je jedna babička, která drží v ruce obrázek a na něm je nápis: ‚Nic mi nechybí, jenom vy!‘ To na jednu stranu hezky vystihuje tu kvalitu péče, které se jí tam dostalo, že ti pečovatelé se starali dobře a v tu chvíli se stali rodinou, tou nejbližší rodinou těch všech seniorů, kteří jsou v těch jejich domovech. A v tom je to nesmírně záslužné.“
V době pandemie také vzrostl zájem o různé online kurzy, které mají vyšší návštěvnost, než dřívější kurzy prezenční.
„Právě to, že ti lidé nepřichází do nějakého prostředí, které je pro ně cizí, ale zůstávají u sebe doma, tak se najednou otevřou víc, než je běžné, protože oni zůstávají v tom svém bezpečném prostředí, které znají a díky tomu jsou otevřenější i v tom, co říkají, nebo co jsou ochotní sdílet s tou skupinou a s těmi ostatními. Takže to je jeden z takových zajímavých fenoménů dnešní doby.“
Diakonie se také setkala s rostoucí solidaritou. Získala například rekordní počet darů pro děti ohrožené chudobou i rodiče samoživitele.
„Té pomoci dětem bylo asi úplně nejvíc. Hned při těch prvních dvou vlnách nejčastějším typem pomoci dětem v domácím prostředí bylo, že jsme jim sháněli techniku a zajišťovali nějaký typy doučování. Ukázalo se, že zvlášť mezi klienty Diakonie je velká řada rodin ohrožených chudobou nebo nějakým jiným způsobem digitálně nepropojených, tak ti, aby vůbec mohli pomýšlet na zapojení do výuky, potřebovali aspoň nějaký notebook a připojení. Takže jsme ve spolupráci s různými partnery rozdali opravdu stovky notebooků a připojení a takto jsme pomáhali dětem v té první vlně.“
Ale jak Leo Mareš dodává, na děti má negativní vliv i to, že nechodí do školy a nemůžou se tolik setkávat se svými vrstevníky.
„Tam kde registrujeme opravdu největší problémy, tak jsou to opravdu problémy vztahové a výchovné. To znamená, že narůstá počet konfliktů v rodině, děti potřebují své vrstevníky, potřebují tento typ kontaktu a to, že ho nemají, ještě bude mít dopady. Teprve budeme zjišťovat, co všechno se stalo a jak velký zásah do toho běžného sociálního života rodin a dětí ta pandemie vnesla, co všechno to způsobilo. Takže já myslím, že ty nejhorší věci – a to nechci strašit – ale ty dopady v sociální oblasti teprve přijdou a budou mít určitou setrvačnost. Ještě nás to čeká.“
Diakonie Českobratrské církve evangelické denně pomáhá tisícům lidí v nepříznivých sociálních situacích – po celém Česku provozuje více než 150 zařízení.