Recepty

Máslo se stlouká ze smetany, to je poměrně známý fakt. Když začneme pátrat po historii vzniku, narazíme na různé informace i legendy.

Mezi zimními recepty našich babiček nemůže chybět něco na zahřátí. K tomu sloužila i řada pokrmů, ale úplně nejlépe zabralo něco s dědečkovým šňapsem.

Pařížskou šlehačku v kelímku koupíte v supermarketech nebo doma svaříte bílou šlehačku s kakaem.

Asi už jste zaslechli o řízcích marinovaných v jogurtu, a tak vás asi příliš nepřekvapí, že podobně dobrou službu nám při úpravě masa udělá i podmáslí.

V dobách našich babiček se hospodyně staraly nejen o jídlo, ale také o různá oléčovadla.

Klasika české kuchyně, která nikdy nezklame. 

Máte rádi drůbeží maso? Někdo dává přednost grilovanému kuřeti, jiný má rád kousky v nějaké směsi. My pro vás ale máme jiný tip! Zkuste  krůtí nudličky na kari s pórkem.

Kromě venkovských a městských kuchyní v receptech našich babiček navštěvujeme i ty méně běžné. Tentokrát kuchyň klášterní.

Nenáročné na přípravu a chuťově mohou příjemně překvapit.     

V receptech našich babiček nahlédneme do farní kuchyně. Příručka z počátku 20. století mimo jiné uvádí, že hospodyně na faře by měla abstinovat.

Chutná teplý i studený.

Dnes mám tip na polévku sytě zelené barvy – bude totiž ze špenátu. Ale abychom se najedli a  pořádně zasytili, přidáme do ní i pár jáhel, tedy loupaného prosa.

Zapomenutý recept ze staré Šumavy objevil kulinář Petr Stupka. Pstruh cibulář je snadný a chutný. Stačí koupit ryby a pár základních surovin, večeře je pak hotová rychle.

V receptářích našich babiček jsou nejen pokrmy, které se v rodině dědily, ale také recepty z okolních kuchyní. Třeba farních.

Je tak vydatná, že poslouží jako celé jídlo.

Slovo falafel zní legračně – jde ale o skvělou pochoutku, se kterou se můžeme setkat už i u nás v bistrech a pouličních občerstveních orientálního typu.

Piškotové těsto s bohatou vrstvou máslovo-vanilkového krému se perfektně snoubí s kyselou chutí angreštu. Peče se jen korpus, zbytek vychladíte v lednici. Rozhodně zkuste!

Nůž ještě dřív, než se stal jídelním nástrojem, byl obyčejnou zbraní. Muži u sebe nosili dýky, ženy už od renesance zase malé nožíky, a těmi si každý vypomáhal i při jídle.