Do církevní školy logopedické Don Bosco se děti po nucené přestávce opravdu těšily

5. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Práce ve třídě na Církevní základní škole logopedické Don Bosco v Praze

V církevní škole logopedické Don Bosco v pražských Bohnicích najdeme mateřskou školu, první i druhý stupeň základní školy a také internát pro mimopražské děti. Podobných škol u nás moc není. Její lavice po nucené přestávce opět zaplnily děti a do školy se vesměs těšily. Provozovatelem školy je Arcibiskupství pražské.

Sofinka navštěvuje druhou třídu Základní školy logopedické Don Bosco v Praze a po karanténě se do školy těšila.

Sofinka: „Já jsem se těšila za kamarádama.“

Kolik je vás ve třídě?

Sofinka: „Devět.“

Také Elinka se měla na co do školy těšit.

Elinka: „Na kamarády, na učení a na paní učitelku.“

Co Tě baví z učení?

Elinka: „Matematika, i čeština.“

Třídní učitelka těchto druháčků Jana Vlasáková má ve školství pětadvacetiletou praxi. Učila na běžné základní škole, na praktické škole a posledních jedenácti letech na škole logopedické.

Jana Vlasáková: „Kdybych to měla porovnat z mého pohledu práce učitele, tak musím říct, že nejtěžší práce je tady na logopedické škole. Je to hodně náročné v tom, že děti mají své handicapy, většinou nemají jen jeden, ale měly by zvládnout učivo běžné základní školy, a to je velmi těžké. Na praktických školách je učivo zredukované a na běžných základních školách není tolik handicapovaných dětí.“

Kolik má církevní škola logopedická žáků, vypočítává ředitelka Daniela Špinková.

Daniela Špinková: „V celé základní škole máme kapacitu 150 žáků. Mateřská školka má 50 dětí a na internátě máme v současné době 14 dětí.“

Online výuku v době uzavírky škol se podařilo zajistit pro většinu dětí.

Žáci Církevní základní školy logopedické Don Bosco v Praze v atriu Domečku

Daniela Špinková: „Nebylo to jednoduché, protože každé opatření přišlo vždy den ze dne a my nemáme všechny rodiny tak dobře situované, aby mohly vybavit své děti počítači. Takže jsme se začali rychle zajímat o to, jak bychom jim mohli pomoct a protože jsme shodou okolností účastníky grantu, který nám pomohl obnovit počítače ve škole, tak jsme mohli spoustě rodin vypomoci počítačovým vybavením a technickou přípomocí. Takže drtivá většina našich dětí skutečně dokázala nemožné, kantoři dokázali nemožné a všechny děti se připojily a nějakým způsobem se podařilo velmi rychle zavést online výuku. Takže jsme se rozjeli po této linii, ale teď jsme se od pana ministra dozvěděli, že pro nás už online výuka nikdy nebude, tak budeme muset přemýšlet o tom, jak ty nově nabyté znalosti a dovednosti zúročit. Logopedická škola je škola speciální, takže pro nás platí trošičku jiná pravidla nežli pro ostatní školy.“

Do školních lavic se žáci všech ročníků škol speciálních vrátili 18. listopadu.

Daniela Špinková: „První den byl jedna velká radost, protože děti naprosto jasně potřebují kolektiv a těšily se do školy. Dokonce i takové děti, u kterých by to člověk nepředpokládal, říkaly, že by je ani nenapadlo, že se někdy budou těšit do školy.“

Ve škole dosud působí asistenti pedagoga, jejich budoucnost je však nejistá, jak vysvětluje zástupkyně ředitelky pro logopedii Kateřina Denemarková.

Kateřina Denemarková: „Od ledna 2020 byli zrušeni asistenti v logopedických školách, přestalo je financovat ministerstvo školství z kompenzačních pomůcek. My, protože jsme církevní škola a tedy takový stát ve státě, máme tentokrát výhodu, že paní ředitelka vyšetřila nějaké peníze a asistenty ještě na tento školní rok jsme si mohli dovolit. Uvidíme, jak to bude dál, jestli nám ještě nějaké penízky zbydou na další školní rok. Ale musím říct, že si nedovedu bez asistentů tu práci moc představit. Jsou strašně potřební, učitelům i dětem pomáhají a je to, myslím, nezbytná péče.“

Logopedickou školu Don Bosco děti navštěvují kvůli vadám řeči a ne a priori kvůli tomu, že jde o školu církevní. Nicméně i to je často vítanou nadstavbou.

Kateřina Denemarková: „Čtyřikrát za rok máme mši v malinkém kostelíku v Bohnicích a mnoho dětí, než k nám přišly do školy, nikdy v kostele nebyly. A musím říct, že to kvitují s velkým potěšením, protože zaprvé vidí, jak se v kostele mají chovat, a zadruhé se jim líbí ta atmosféra, kterou nasají. Takže ty mše na začátku školního roku, vánoční, velikonoční a na konci školního roku jsou pro všechny velmi přínosné.“

Příští rok v září by měl být položen základní kámen nové školy svaté Ludmily, která v Klecanech nabídne církevní škole logopedické mnohem lepší prostory.

Spustit audio