Církev československá husitská vydala knihu, která představuje stovky zajímavých osobností z jejích řad
Církev československá husitská si letos připomíná sté výročí od svého vzniku a při této příležitosti vydala knihu, která představuje stovky zajímavých osobností z jejích řad – patriarchy, biskupy, pedagogy Husovy československé bohoslovecké fakulty a pozdější Husitské teologické fakulty, ale také kněze, pomocné duchovní a významné laické pracovníky této církve.
Biografický slovník Církve československé husitské má rozsah šest set čtyřicet stran a je plodem čtyřletého úsilí dvou editorů a týmu spolupracovníků. Slovo má editor Marcel Sladkowski.
Marcel Sladkowski: „My jsme tímto způsobem chtěli připomenout ty generace lidí někdy známých, někdy méně známých, od toho roku 1920 až do dneška. Jsou to lidé, kteří se hlásili k této církvi, věřili v Boha a v Krista a dnes jsou možná i zapomenutí a neznámí. To bylo také jedním z našich důležitých úkolů, že jsme tím biografickým slovníkem chtěli připomenout nejen ty relativně známé osobnosti, ale také ty, kteří se už v toku času ztratili někde v zapomnění.“
S Církví československou husitskou je spojena i celá řada osobností politického života, jak říká druhý z editorů Martin Jindra.
Martin Jindra: „Za první republiky byla v této církvi významně zastoupena Československá strana národně socialistická a právě řada jejích poválečných poslanců se hlásila a aktivně se zúčastnila života v Církvi československé husitské. Za všechny můžeme jmenovat například poslankyni Antonii Kleinerovou, která dokonce vedla sdružení žen Církve československé, jež se vytvářelo od konce 30. let a na tu předválečnou činnost potom navázalo i po roce 1945. Z dalších jmen nechť zazní jméno poslance Štěpána Kobylky za olomoucký kraj, nebo Ladislava Hobzy, z těch starších potom Ferdinanda Práška, Stanislava Maráka anebo Bohuše Rodovského.“
Ve slovníku najdeme i osobnosti naší armády.
Martin Jindra: „Z generality československé armády se ve slovníku objevují například hesla generálů Ladislava Rutara, Jaroslava Vedrala-Sázavského, Františka Vejmelky anebo Tomáše Sedláčka, jehož otec byl dlouholetým členem rady starších čelákovické náboženské obce, kde v letech 1946 až 1952 zastával funkci předsedy rady starších. Sám generál Tomáš Sedláček vzpomíná ve svých životopisných memoárech na to, jak vyrůstal v prostředí mládeže Církve československé husitské.“
Ke známým osobnostem patří také sochař a tvůrce symbolismu František Bílek, který vytvořil i několik sborových interiérů – například v pražském kostele svatého Václava na Zderaze, kde jako duchovní sloužil jeho syn František Jaromír Bílek. Právě on patří k zapomenutým osobnostem, jejichž příběh slovník znovu oživuje.
Martin Jindra: „V roce 1928 po vystudování teologické fakulty byl vysvěcen v Církvi československé husitské na jejího kněze, a postupně v ní až do roku 1943 sloužil na řadě míst jako duchovní. Právě s působením Františka Jaromíra Bílka je spojena realizace několika významných děl jeho otce ve sborech Církve československé husitské. František Jaromír Bílek však nebyl pouze knězem, ale také zapáleným kumštýřem a jeho celoživotní láskou bylo divadlo. A tak po smrti svého otce se utekl k divadlu a od roku 1943 působil nejprve v Horáckém divadle v Třebíči a potom po skončení 2. světové války dokonce vedl nově zřízené Pošumavské divadlo v Klatovech. Po únoru 1948 se František Jaromír Bílek rozhodl s celou rodinou odejít do emigrace, po dobrodružné cestě přes hranice a po pobytu v Německu a Itálii se v roce 1950 dostal do valdenské evangelické kolonie v Uruguayi, kde potom žil až do konce svého života v roce 1977. Zde se stal velice významným exilovým pracovníkem, vedl zde valdenské muzeum i místní knihovnu, byl v kontaktu s řadou exulantských osobností. Za všechny můžu jmenovat například Přemysla Pittera anebo Františka Karla Štěrbu.“
Mezi stovkami hesel v Biografickém slovníku Církve československé husitské najdeme i pracovníky Československého rozhlasu, například hlasatele Zdeňka Mančala, který v roce 1945 patřil k výrazným osobnostem Pražského povstání.