Zvonohlík zahradní

21. leden 2002
Vědecké zařazení Pěvci

Sameček zvonohlíka zahradního je velmi vytrvalý zpěvák. Při zpěvu se stále nakrucuje doprava a doleva, takže připomíná nataženou dětskou hračku nebo střelku kompasu. Zpívá z vyvýšeného místa, např. z vrcholku stromu či jeho okrajových větví, velmi často z telegrafního drátu nebo také za obřadného svatebního letu, při kterém se vznáší v obloucích s nepravidelným pozvolným máváním křídel za tzv. netopýřího letu kolem místa, ze kterého vyletěl.

Zvonohlík je drobný ptáček, o poznání menší než vrabec, s nápadně krátkým kuželovitým zobáčkem. Sameček má jasně žluté čelo, nadoční proužek, hruď a kostřec, vrch těla a hlavy je šedohnědý, tmavě podélně čárkovaný, křídla a ocas jsou černohnědé. Samička má mnohem méně žluté barvy, výraznější je jen kostřec a nadoční proužek.

Je zajímavé, že zvonohlík není původem náš pták. Jeho vlastí je Středomoří. Odtud se v 19. století začal šířit na sever a už v polovině 20. století osídlil Skandinávii a Velkou Británii. Na východě zasahuje jeho výskyt zhruba po Černé moře. K nám pronikl asi před 170 lety a dnes je na většině území běžný. V Krkonoších vystupuje až do 1300 m n.m. Je to tažný pták, v září se začnou zvonohlíci houfovat a během října odlétají do krajin kolem Středozemního moře. V posledních letech se však jednotliví ptáci i malá hejnka zdržují u nás někdy až do listopadu a stále častěji i přezimují.

Už od konce března, hlavně ale v dubnu, začnou zvonohlíci obsazovat svá stanoviště. Zvonohlík je ptákem kulturní krajiny, který se často zdržuje v blízkosti lidských sídlišť, kde žije v parcích, zahradách, sadech, na hřbitovech i v dalších typech městské zeleně. Osídluje ale i okraje lesů, remízky, aleje a stromové porosty u řek a rybníků. Brzy po zásnubách samička začne stavět nevysoko na stromě či v keři úhledné hnízdečko. Splétá jej z drobných kořínků, stébel, lýka a lišejníků a vystýlá rostlinnou vlnou, srstí a peřím. Na třech až pěti drobných namodralých vajíčkách s narezavělými skvrnkami, tmavohnědými tečkami a vlasovými čárkami sedí hlavně samička, jen za občasné pomoci svého partnera, po dobu 12-14 dní. Mláďata krmí oba rodiče, jejich trus však, na rozdíl od jiných pěvců, nepolykají ani neodnášejí, a ten se hromadí na okraji hnízda, což je dobrým poznávacím znakem hnízd zvonohlíků.

Mláďata opustí hnízdo po 14-16 dnech a pár zahnízdí ještě podruhé. Po vyhnízdění se zvonohlíci shlukují do hejn i s jinými zrnožravci a živí se semeny plevelů a kulturních rostlin. Potravu sbírají hlavně ze země, často je lze pozorovat, jak se na trávnících pasou na semenech pampelišek a jiných bylin.

Základní údaje

Zvonohlík zahradní (Serinus serinus) je pěnkavovitý pták podstatně menší než vrabec. Zbarvení žlutavé, shora a po stranách s hustým skvrněním; u samce výraznější. Nápadný je výrazně žlutý kostřec. Vyskytuje se v zahradách, parcích, stromořadích, polních lesících, stromových porostech u vod. Za potravou - semeny plevelů i kulturních rostlin - vyletuje do polí. Hnízdo staví nevysoko v rozsochách větví stromů a keřů. Na 3 až 4 vejcích sedí oba rodiče (více však samička), kteří se také společně starají o mláďata. Převážně tažný, většina našich ptáků odlétá zimovat na Apeninský a Balkánský poloostrov. Na hnízdiště přilétá na přelomu března a dubna, opouští je vesměs v říjnu.

Jak vznikaly nahrávky

Jako kluci jsme pozorovali zvonohlíky na periferii města při sběru semen plevelných rostlin na zemi. Vždy nás upoutali kanárkovským vybarvením a švitořením. Jelikož jsme neznali jejich název, pojmenovali jsme si tyto ptáčky jako "semenáčky". Teprve později jsem ocenil, že tento název jsme volili docela vhodně. Zpěv zvonohlíka je poměrně dlouhý, přednášený horlivě a velmi živě. Je to jakési rychlé, nepřetržité cvrčení. Během toku sameček občas při zpěvu vzlétne, třepotá se jako netopýr a obloukovitým letem se opět snáší dolů. Při zpěvu sedává na vyvýšených místech, na vrcholcích stromů, velmi často i na telegrafních drátech. Pro nahrávání jeho zpěvu je nutné použít směrový mikrofon s věrným zápisem těch nejvyšších zvukových kmitočtů.

autor: Karel Šťastný

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

zlenice.jpg

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...