Vrabec polní

13. září 2002
Vědecké zařazení Pěvci

Vrabec polní má velice širokou oblast výskytu, od Irska na západě přes celou Evropu a střední Asii až do Japonska a Indonésie. Od domácího vrabce se liší poněkud menší velikostí a zbarvením. Nápadná je u něho zejména kresba hlavy - temeno je celé červenohnědé a na bílých tvářích je výrazná okrouhlá černá skvrna. Od vrabce domácího se liší také hlasem. Ten je slabší, jemnější, a to jak vábení, tak i zpěv, který je jakousi směsicí různých tónů.

O místě původu vrabců se příliš neví. Člověk ho totiž zastřel svým zemědělským hospodařením a následnými změnami krajiny, kterým se všechny druhy vrabců snadno přizpůsobily. Člověk jim poskytl pěstováním obilí nepřeberné množství rostlinných semen, která vrabci svými krátkými silnými zobáky snadno sezobnou nebo vydolují z klasu a upraví pro trávení. V době krmení mladých však všichni vrabci sbírají živočišnou potravu, což jsou především malí drobní živočichové a hlavně hmyz.

Vrabec polní obývá také jiné prostředí než vrabec domácí, i když na mnoha místech se oba druhy sejdou, zejména na okrajích vesnic. Na polích po vyhnízdění tvoří často společná hejna zapadající na obilí. Vrabce polního ale málokdy potkáme v centrech měst, častý je ve vesnicích nebo na periferiích, zahradách, křovinatých stráních či světlých listnatých lesích. Pro hnízdo si vybírá dutiny ve stromech, v zemi a kdysi byl známý pod jménem studnář, protože sídlil pod zemí mezi kameny tvořícími okruží vyhloubených studní.

Do hnízda snáší od půlky dubna do konce července 4 - 6 vajec a v nížinách hnízdí až třikrát ročně. Po vyhnízdění se hejna polních vrabců spolu s jinými ptáky často potulují kolem hnízdišť, ale někteří vrabci z jižní Moravy se podívali až do Středomoří, do Itálie nebo Chorvatska.

Základní údaje

Vrabec polní (Passer montanus) je menší a štíhlejší než vrabec domácí. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, od samců vrabce domácího se liší čistě bílými tvářemi s černou skvrnou uprostřed, bílým obojkem kolem krku a hnědým vrchem hlavy. Obývá nejen zemědělskou krajinu s alejemi, sady a lesíky, ale také vesnice a okraje měst. Živí se semeny plevelů i kulturních rostlin a hmyzem. Hnízdí od dubna, až třikrát ročně. Hnízdo staví v dutinách stromů a v ptačích budkách, někdy například také ve spodině hnízd čápů nebo velkých dravců. Vajíčka, kterých ve hnízdě bývá 4 až 6, zahřívají oba rodiče, větší je však podíl samice. Rovněž o mláďata pečují oba staří ptáci. Stálý druh.

Video: MOS, Adolf Goebel

autor: Pavel Pelz

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?