Vlaštovka obecná

Jedna vlaštovka opravdu jaro nedělá. Uslyšíme-li však její švitořivý zpěv, víme, že jaro je již v plném proudu. Přestože vlaštovka obecná je všeobecně známý pták, je zapotřebí upozornit na časté záměny s jiřičkou. Vlaštovka na rozdíl od jiřičky nemá bílou skvrnu nad ocasem na partii, které ornitologové říkají kostřec, a nemá bílé bříško.

0:00
/
0:00

Vlaštovka původně hnízdila ve skalách, teprve později se sblížila s člověkem a stala se doslova venkovským ptákem. To také vyjadřuje její latinský název Hirundo rustica. Můžeme se s ní ovšem setkat i ve městech, dokladem toho jsou výsledky práce našich ornitologů. Zde bych chtěl připomenout akci, kdy naši ornitologové sčítali a mapovali vlaštovky na území Velké Prahy. Byly získány odpovědi na otázku, kde vlastně v Praze vlaštovky hnízdí, když zde nemají dobytek, jako je tomu na venkově. Hnízda byla zajímavým způsobem umístěna například v chodbě domu, který se pravidelně na noc zavíral a zase brzy ráno otevíral, nebo ve strojovně výtahu na střeše panelového domu.

Před odletem se vlaštovky shromažďují často v rákosí, někdy i ve značných počtech, a odtud potom probíhá jejich odlet do afrických zimovišť. Máme přes dvacet výsledků kroužkování z Afriky, ze zimovišť především z jižní Afriky, a tak jsme už docela dobře informováni kam naše vlaštovky odlétají na zimu.

Základní údaje

Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) má oproti jiřičce hlouběji vykrojený ocas a červenohnědé hrdlo. Shora je zbarvena leskle modročerně (bílý kostřec, typický pro jiřičku, u ní chybí). Miskovité, shora otevřené hnízdo si staví uvnitř budov (hnízdo jiřičky je až na vletový otvor zcela uzavřené a bývá vně budov). Na snůšce 4 až 5 vajíček sedí samička, která také zprvu sama krmí mláďata potravou přebíranou od samečka; po několika dnech se již oba rodiče podílejí na péči o mláďata rovným dílem. Vlaštovka se živí "vzdušným planktonem", tedy drobným až středně velkým hmyzem, který létá nebo je pasivně unášen větrem či vzdušnými proudy.

Jak vznikaly nahrávky
Vlaštovky se zdržují ve městech i na venkově. Zpěv přednášejí z elektrických a telefonních vedení a v těsné blízkosti svých hnízd. Je to jakési žvatlavé švitoření, které obsahuje i neladné až nemelodické zvuky. Celá směsice zvuků však zní mile a příjemně. Ruch a hluk lidské činnosti jim nevadí, a proto nalézáme vlaštovčí hnízda i v zemědělských a dílenských provozech. Nejvhodnější je nahrávat u hnízd umístěných z vnější strany na budovách. Těch je však podstatně méně než uvnitř budov. Vlaštovky sice hnízdí v průjezdech, v různých výklencích a na chodbách, ale s ohledem na akustický dozvuk takových prostorů jsou tato místa nevhodná. Pro nahrávání jejich hlasů je nejlepší zvolit okrajová stavení venkova nebo nejlépe samoty. Nejlepší zkušenost jsem udělal u lesní hájovny, s mikrofonem instalovaným poblíž hnízdní stavby. Vhodná volba našeho stanoviště má zásadní význam. Vlaštovky jsou zvyklé na přítomnost člověka a nejsou nijak plaché. Zpívají i v letu, ale ten je příliš rychlý a prudký na to, aby nám poskytl příležitost pro nahrávku. Na jarní přílet vlaštovek ze zimovišť se většinou těšíme a považujeme je za symbol jara. Ne vždy to však platilo. U starých Římanů patřily vlaštovky mezi ptáky, kteří nevěstili nic dobrého. Německý reformátor Martin Luther považoval vlaštovky za ptáky, kteří přinášejí zlo. V 16. století byla vlaštovka v Norimberku vyňata ze seznamu chráněných ptáků a měla být hubena.
Pavel Pelz