Včelojed lesní
Včelojed lesní patří mezi méně známé druhy dravců, zřejmě proto, že u nás hnízdí relativně řídce. Jasně znějící hlas včelojeda, který je nápadně vyšší než volání dospělé káně lesní, můžeme nejčastěji slyšet na jeho hnízdišti. Pro mnohé však bude snadnější identifikovat včelojeda spíše vizuálně než akusticky.
Za letu jsou sice velikostní proporce téměř identické s kání lesní, ale silueta letícího dravce je jiná. Včelojed má užší a delší křídla, delší ocas a obvykle je štíhlejší než všem dobře známá káně. K dobré identifikaci však může posloužit i typické chování těchto dravců, které souvisí s hnízděním. Při obhajobě teritoria včelojed tleská křídly, to znamená, že za letu se vzájemně dotknou horní strany jeho křídel. Výsledkem je slyšitelné tlesknutí a mezi evropskými druhy dravců i unikátní letová pozice.
Pro včelojeda platí, že jeho hnízda nacházíme obvykle jen velmi obtížně. Bývají dost vysoko, bývají skryta v hustém listí nebo jehličí nebo nám mohou uniknout i pro své relativně malé rozměry.
Včelojed lesní je specializovaný především na lov blanokřídlého hmyzu, který se rozmnožuje v zemi. Především se jedná o vosy, někdy i čmeláky. Tato potrava představuje až 85 procent kořisti. Jejich hnízda včelojed vyhrabává ze země a požírá jak bodavé dospělce, tak plástve s larvami, které nosí i mláďatům na hnízdo.
Včelojedi jsou přísně tažní, zimu tráví v tropické Africe, často daleko pod rovníkem. Jejich hromadný přílet ze zimovišť do hnízdních oblastí bývá hodně ovlivněn počasím. Chladné a deštivé počasí v době jarní migrace může dokonce ovlivnit i hnízdění, které začíná až o několik týdnů později. V některých letech pak spousta párů nemusí vůbec zahnízdit. Je zřejmé, že se jedná o adaptaci na malou potravní nabídku, která na hnízdištích včelojedy, a to právě důsledkem nepříznivých klimatických podmínek, čeká.
Včelojed sice patří mezi dravce, ale povahově rozhodně žádným dravcem není, a to i přesto, že se živí jinými živočichy. Včelojed není, jak jsem se již zmínil, nikterak běžným dravcem a buďme rádi, že jej můžeme slýchat, pozorovat a že u nás hnízdí. Jeho přítomnost v krajině nám říká, že tato krajina je relativně zdravá. Řekněme, že z ekologického hlediska alespoň v některých ohledech vyvážená.
Základní údaje
Včelojed lesní (Pernis apivorus). Dravec velikosti káně, svrchu zbarvený hnědě, na spodině těla velmi variabilně, od bílé až po tmavohnědou. V letu je od káně rozlišitelný podle siluety a široké, světle zbarvené příčné pásky na ocase. Žije v lesnaté krajině. Vyhledává vosí hnízda a vyhrabává je ze země. Vedle vos a jejich larev se v menší míře živí také jiným hmyzem či drobnými obratlovci. Do hnízda umístěného vysoko v koruně stromu snáší samice většinou dvě vajíčka až koncem května nebo v červnu (krmení mláďat tak spadá do doby, kdy je nejvíce vos). Na zahřívání vajec a krmení mláďat se podílejí oba staří ptáci. Přísně tažný, zimuje v tropické Africe. Odlétá v srpnu a v září, na hnízdiště se vrací v dubnu. Silně ohrožený, zvláště chráněný dravec.
Video: MOS, Adolf Goebel
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka