Sýkora koňadra

Když se za slunečného teplejšího rána začnou v parcích a zahradách všechny sýkory předhánět ve zpěvu, můžeme si všimnout, jak rozdílným způsobem jednotliví ptáci tu svou jednoduchou písničku přednášejí.

Dodržují rytmus, avšak sled, výšku a počet tónů obměňují. Vytvářejí tak celou řadu variant. Když si představíte, že každá koňadra umí těch svých variant až deset, není divu, že někdy i zkušeného ornitologa přivede nezvyklejší varianta do rozpaků a hned nepozná, o který ptačí druh jde. Já se přiznám, že mě občas na jaře některá sýkorka napálí, protože za rok vždycky méně časté varianty zapomenu.

Mimochodem víte, že u nás tráví zimu i velké množství sýkor z velmi vzdálených míst v severní a východní Evropě? V krutějších zimách k nám přilétají sýkory nejen z Polska a Běloruska, ale dokonce až z oblastí daleko za Moskvou, z podhůří Uralu. Máme o tom celou řadu dokladů kroužkovaných sýkor. Naproti tomu část našich sýkor, především mladí ptáci, přezimují u Jadranu a v teplém jižním podhůří Alp v Itálii a Francii. Tenhle jev je jedním z mnoha překvapení, které přineslo kroužkování ptáků. Vždyť dříve byly sýkory koňadry považovány za typicky stálé ptáky.

Sýkora koňadra shání krmení pro mladé.|foto:Wikimedia Commons, Armin Kübelbeck

Základní údaje

Sýkora koňadra (Parus major). Nejběžnější sýkora, velikosti štíhlého vrabce. Hlava je až na bílé tváře černá, černá barva (oproti jiným druhům sýkor) tvoří i náprsenku a pokračuje až na žlutě zbarvené břicho. Mimo dobu hnízdění se koňadra spolu s jinými sýkorami sdružuje v hejnka. Běžný druh v lesích všech typů, zahradách apod. Velmi obratně se ve všech polohách pohybuje po větvích. Živí se převážně hmyzem, na podzim a v zimě pak semeny, pupeny apod. Hnízdění, které začíná v dubnu nebo v květnu, probíhá výhradně v dutinách. Hnízdí dvakrát za rok. Snůšku 6 až 12 vajíček zahřívá zpravidla pouze samička a sameček ji krmí, o mláďata se pak starají oba rodiče. Přelétavá a zčásti tažná (menší část našich ptáků odlétá jihozápadním směrem, u nás zimující koňadry pocházejí ze severovýchodu a východu).

Jak vznikaly nahrávky

Koňadry se začínají ozývat již od prvních slunných dnů v předjaří. Při zpěvu samečci neúnavně opakují jasné a zvučné, až několikaslabičné popěvky, které nejrůznějším způsobem za sebou seřazují a kombinují. Mezi koňadrami nacházíme zpěváky nejrůznějších kvalit, od špatných až po velmi zdatné. Někteří samečkové se ozývají skoro nemelodickými sykavými tóny, zatímco ti nadaní zpívají jasně zvonivé, hlasité a čistě znějící motivy. Od některých koňader slyšíme dokonalé, příjemně znějící melodické zvonkohry. Při pokusech o záznam jejich zpěvu jsem si vždy připadal jako potulný examinátor, který bloudí přírodou a hledá v lesích dosud neobjevené talenty. Potíž je v tom, že je to časově velmi náročná činnost. Svého zpěváka musíme vybrat poslechem na dostatečně velkou vzdálenost. Pak se teprve můžeme ke svému objektu opatrně přibližovat a dát mu čas, aby si na naši přítomnost zvyknul. Koňadry v parku nejsou nijak plaší ptáci, ale v lese je to jiné. Podaří se nám sice přiblížit, ale nepodaří se nám samečka koňadry přimět ke spontánnímu zpěvu. Takže je potřeba čas a trpělivost.

Video: MOS, Adolf Goebel