Špaček obecný

25. březen 2002
Vědecké zařazení Pěvci

Špaček obecný patří mezi nejhojnější evropské ptáky. Odhaduje se, že v Evropě žije kolem 35 až 60 milionů špačků a celosvětovou populaci tvoří více než 650 milionů jedinců. Špaček obecný měl původně převážně evropský areál rozšíření, ale díky vysazování člověkem osídlil rozsáhlá území po celém světě.

Zpěv špačka, jak je zřejmé i z nahrávky, není zrovna mistrovské dílo a jedná se v podstatě o směsici nejrůznějších skřípavých a hvízdavých tónů, mezi něž špaček často přimíchává různé zvuky z okolí a hlasy jiných ptáků. Svůj zpěv přednáší špaček vždycky vsedě, nikdy ne za letu. Při zpěvu, ať již na vrcholku stromu, nebo na ptačí budce, zaujímá špaček vzpřímenou polohu se spuštěnými, polorozevřenými křídly, kterými občas prudce mává. Pohled na zpívajícího špačka je vzrušující, a to nejen pro urputnost a zaujetí, se kterým zpěv přednáší, ale i proto, že špaček obsazuje svá hnízdiště velice brzy na jaře a pro mnohé z nás je jedním z prvních poslů blížícího se jara.

Špaček patří mezi druhy, které můžeme lehce pozorovat přímo z okna našeho bytu. Stačí, máme-li za okny zahradu a v ní vyvěšenou budku. Mnoho lidí rádo vyvěšuje pro špačky budky a špačkové je rádi osídlují. V minulých staletích však na tuto svou vlastnost špačkové zle dopláceli. Ještě koncem 19. století bylo na našem venkově obvyklé, že sedláci špačkům mláďata vybírali, aby si na jaře pochutnali na čerstvé zvěřině. Jedno nebo dvě mláďata jim však vždy ponechali, aby rodiče hnízdo neopustili.

Špaček býval v minulosti také s oblibou chován v zajetí. Od mládí vychovaný špaček v zajetí velice zkrotne a je velmi přítulný. Obliba chování špačků měla svou příčinu nejen v jejich přítulnosti, ale také ve schopnosti naučit se opakovat různá slova. Již Komenský se zmiňuje o špačkovi jako o ptáku, který se naučí vyslovovat lidské hlasy.

Dnešní názory na špačka jsou velice extrémní. Jedni mu odpouštějí, když jim vyvedené rodinky sklidí úrodu třešní na zahrádce, druzí by jej nejraději sprovodili ze světa. Skutečností je, že když se tisícihlavá hejna špačků snesou na podzim na vinici nebo na zimoviště ve Středomoří do olivové nebo datlové plantáže, škody, které způsobí, jsou ohromné. Jelikož dosud neznáme účinné a hlavně trvale působící plašicí prostředky, bývají dodnes, zejména na jihu, špačkové po tisících hubeni, leckdy i velmi drastickými metodami. Zatím špačkové odolávají. Snad i díky tomu, že na většině území Evropy lidé špačkům neubližují, naopak, pomáhají jim v úspěšném hnízdění právě vyvěšováním budek. Špačkové se jim pak odměňují svým svérázným zpěvem, kterým jako by oznamovali: člověče, jaro je tady, bude zase fajn!

Základní údaje

Špaček obecný (Sturnus vulgaris). Menší než kos, zjara je nápadně kovově lesklý. Žije v kulturní krajině s remízky a skupinami stromů či na lesních okrajích. Samec zpívá vsedě se spuštěnými polorozevřenými křídly, často napodobuje jiné ptáky a zvuky. Hnízdí v dutinách; samička snáší 5 až 6 vajíček, která zahřívají oba rodiče. Samička i sameček rovněž společně krmí mláďata; sbírají pro ně především žížaly. Po vyhnízdění nocuje hromadně v rákosinách, korunách stromů i na budovách. Naši špačci zimují v západním Středomoří (jen výjimečně přezimují menší hejnka i u nás), kam odlétají v září až listopadu a vracejí se koncem února a v březnu.

Video: MOS, Adolf Goebel

autor: peb