Sokol stěhovavý
Chrám panny Marie před Týnem, známější jako Týnský chrám, jedna z dominant Prahy, měl už před staletími výjimečné obyvatele. Kdysi na něm hnízdili čápi bílí - k pobouření věřících, protože z hnízda padali žáby a hadi. Nyní obývají jednu z věží chrámu sokoli, kteří zde téměř každoročně vyvádějí mláďata.
Sokol stěhovavý u nás asi nikdy nebyl zcela běžným ptákem a na jistou dobu zcela vymizel. Dnes u nás hnízdí asi 10 až 12 párů, z nichž dva ve městech. Kromě Prahy žijí sokoli také v Plzni. Je však třeba dodat, že stejně jako na vymizení sokolů má i na jejich návratu zásluhu člověk. Oněch zhruba deset párů, které hnízdí na skalách ve volné přírodě (na místech, která jsou pečlivě tajena), má skoro jistě původ především v ptácích, kteří byli v uplynulých desetiletích vypouštěni v Německu. Pražský pár zakládala samice, která uletěla ze sokolnického chovu. A Plzeň, ta se může pyšnit tím, že se o své sokoly zasloužila sama - byli tam vysazováni uměle a projekt se vydařil.
Sokol je vynikající, chce se dokonce říci dokonalý lovec. Kořist vyhledává ze vzduchu a útočí rychlým, střemhlavým letem (s křídly přitaženými k tělu), při kterém - jak se uvádí - dosahuje rychlosti přes 200 kilometrů v hodině. Loví především ptáky od pěvců přes holuby a havrany až po kachny nebo dokonce - byť výjimečně- volavky. Jeho lovecké umění odedávna využívali sokolníci. Nejprve pro obživu, později se sokolnictví stalo zálibou, která je dodnes zvlášť oblíbená v arabském světě. Bohužel, sokolnictví je spolu s rušením na hnízdištích a s nebezpečím, která pro sokoly představují vedení vysokého napětí, stále jednou z příčin jejich ohrožení, a je nutné tajit, kde ve volné přírodě sokoli hnízdí, anebo dokonce hnízda hlídat před lidmi, kteří by se rádi obohatili prodejem mláďat.
Sokolnictví a také odstřel jistě svou měrou přispěly k úplnému vymizení sokola stěhovavého u nás a téměř úplnému jinde ve světě. Mělo to však i jinou, asi ještě závažnější příčinu. Sokol stojí na vrcholu potravní pyramidy. V 50. letech se zjistilo, že sokoli snášejí méně vajíček, že jejich skořápky jsou příliš křehké a že i vylíhnutá mláďata zdánlivě bezdůvodně hynou. Ukázalo se, že na vině je DDT a další chlorované uhlovodíky, které se kumulovaly v potravě sokolů. Byla to jedna z prvních výstrah před nebezpečím chemizace prostředí. Trvalo ale ještě dlouho než bylo DDT zakázáno a než se sokolí populace začaly pomalu vzpamatovávat. Snad brzo přijde doba, kdy u nás bude ne deset, ale desítky hnízdících párů.
Zahlédnout sokoly nad Staroměstským náměstím nebo přímo na Týnském chrámu vyžaduje hodně pozornosti, trpělivosti - a pokud možno také silný dalekohled. Při návštěvě Staroměstského náměstí ale určitě stojí zato se o pozorování sokolů alespoň pokusit. Koneckonců, naše hlavní město v nich má jednu z nových (a velmi významných) dominant.
Základní údaje
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Samička je velká přibližně jako havran, sameček podstatně menší. Dospělí ptáci jsou shora břidlicově šedí, spodinu těla mají bílou s tmavším skvrněním. Charakteristický je černý "vous" na bílé tváři. Obývá různé typy prostředí - otevřenou i lesnatou krajinu, a dokonce také města. Hnízdí buď na skalách či budovách, anebo obsazuje hnízda jiných druhů ptáků. Samička snáší koncem března nebo během dubna 2 až 4 vajíčka. Samec se na zahřívání snůšky podílí v menší míře, obstarává však samici potravu. Téměř výhradně loví letící ptáky. Naši sokoli zčásti táhnou do zimovišť v západní Evropě, zčásti jsou stálí. Kriticky ohrožený, podle zákona zvláště chráněný druh.
Jak vznikaly nahrávky
V sedmdesátých a osmdesátých letech jsem si vytkl za cíl sestavit kolekci hlasů našich dravců. Na Slovensku jsem nahrával hlasy orlů a přitom pátral po hnízdě sokolů. Sokol je vzácný a řídce hnízdící dravec, kterého dobře nepozná ani lesní personál. Od lesníků jsem získal informaci, že v Povážském Inovci je obsazené hnízdo sokola. Na místě jsem však zjistil, že ve skalní dutině hnízdil raroh velký. Pozorování loveckých výkonů sokola je opravdovým zážitkem. Jeho let je přímočarý, prudký a velmi rychlý. Loví jen létající kořist. Vrány velmi často obtěžují i velké dravce pronásledováním za letu, ale u sokola si to nedovolí, velmi rychle by se staly jeho kořistí. Hnízda těchto nádherných dravců jsou po zásluze hlídána dobrovolnými pracovníky ochrany přírody. Je toho opravdu třeba, neboť poptávka po mladých sokolech je, s ohledem na jejich vysokou cenu v zahraničí, veliká. Vím o případu, kdy nepozornost strážců vedla k vykradení hnízda. I rušení ptáků na hnízdišti může vést k opuštění snůšky vajec nebo i mláďat. Sám jsem nikdy nechtěl riskovat potíže s hnízděním, a proto jsem od pokusů o nahrávání u hnízda upustil. Tok sokola jsem nahrál u jednoho známého, který měl sokoly v chovné komoře. Takový záznam je nepřirozený a je zatížen špatnou akustikou komory, která je vlastně jakousi obrovskou bednou.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka