Pražské povstání odstartoval rozhlasový hlasatel Zdeněk Mančal, po únoru 1948 byl však odsouzen za velezradu

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hlasatel Zdeněk Mančal

5. května si budeme připomínat 75. výročí vypuknutí Pražského povstání. Jeho výraznou postavou byl rozhlasový hlasatel Zdeněk Mančal, který ten den od šesti hodin ráno vysílal pouze v češtině. Po válce byl velmi populární, jezdil na besedy a přednášky, kde vyprávěl, jak se vše odehrálo. Po únoru 1948 byl však hrdina Pražského jara odsouzen za velezradu a strávil tři roky ve vězení a v uranových dolech.

„Je sechs hodin“ – takto zněla památná věta Zdeňka Mančala, která 5. května 1945 zahájila Pražské povstání. Následovaly boje o budovu rozhlasu, a když 6. května večer bomba poškodila vysílací techniku, Zdeněk Mančal se s kolegy přesunul do záložních studií ve Strašnicích a v Husově sboru na Vinohradech. Z Husova sboru se vysílalo od 7. do 9. května 1945. A jak vysvětluje historik Martin Jindra z Církve československé husitské, právě odtud hlásil Zdeněk Mančal zprávu, která se mu o tři roky později nejspíš stala osudnou.  

„9. května v brzkých ranních hodinách Zdeněk Mančal z Husova sboru oznamuje, že jednotky slavné Rudé armády vstoupily na území osvobozené Prahy. Tohle byla možná jedna ze záminek, proč Zdeněk Mančal byl posléze po únoru 1948 odstraněn z rozhlasu, dostal výpověď a následně byl i z politických důvodů pronásledován, perzekuován a vězněn.“

A co na zprávě o Rudé armádě tolik vadilo?

Farář Husova sboru na Vinohradech Arnošt Šimšík s pracovníky rozhlasu 9. května 1945

„Ta zpráva byla pozitivní, ale tam samozřejmě vadilo to slovíčko osvobozené, že už ta Praha byla osvobozená. Zmínil to, když 9. května ráno už na území Prahy těch bojů neprobíhalo tak velké množství, odhaduje se, že přímo na území Prahy padlo asi jenom 20 sovětských vojáků, takže to slovíčko osvobozené bylo možná jedním z důvodů k tomu, proč potom musel být hlasatel Mančal odejit z rozhlasu.“

Zdeněk Mančal pracoval v rozhlase od roku 1940, kdy se přihlásil na hlasatelský post. Ale už předtím byl činný v odboji.

„Předtím pracoval jako vychovatel v ozdravovně pro pracující dorost ve Strnadech u Zbraslavi. Už tam se v roce 1939 zapojil do ilegálního hnutí a domácího odboje, kdy se napojil na lidi z jedné z rozmnožoven ilegálního časopisu V boji, která byla v Husově sboru na Vinohradech, a distribuoval tento ilegální časopis i mezi klienty v ozdravovně ve Strnadech.“

V roce 1940 byl přijat do rozhlasu.

Hlasatel Československého rozhlasu Zdeněk Mančal

„Působil tam do 21. února 1948. Už čtyři dny před únorovým komunistickým převratem, když přišel do zaměstnání vysílat, už nebyl vpuštěn do budovy rozhlasu, zadržel ho vrátný v doprovodu dvou policistů, bylo mu oznámeno, že obdrží dopis, v němž mu bude vysvětleno, proč je mu zatím zamezen přístup do rozhlasu, což Zdeněk Mančal akceptoval. Následně obdržel dopis o tom, že se mu dočasně pozastavuje možnost navštěvovat budovu rozhlasu a následně byl ze zaměstnání propuštěn.“

Jedním z důvodů perzekuce Zdeňka Mančala mohlo být i to, že se angažoval v Československé straně národně-socialistické.

„Byl členem kulturní komise této strany, byl to poměrně aktivní člen. A možná panovala obava, že právě příslušníci této strany by mohly mít tendence ovládnout rozhlasové vysílání, takže Zdeněk Mančal už v březnu 1948 byl předvolán k výslechu, kde podával vysvětlení o některých svých kontaktech na členy národně-socialistické paraje a následně potom byl v květnu 1949 zatčen a v jednom z velkých politických procesů, v jehož čele stanul štábní kapitán Bohumil Moravec, byl odsouzen v srpnu 1949 na pět let těžkého žaláře, následně potom nejvyšší soud ten trest začátkem roku 1950 zmírnil na tři roky. Takže celé tři roky si odseděl v komunistických kriminálech a uranových lágrech, byl propuštěn v květnu 1952 a ta práce v rozhlase mu samozřejmě byla zapovězena, takže pracoval v různých dělnických profesích.“

Zdeněk Mančal zemřel ve věku 61 let v roce 1975. Pochován je v kolumbáriu Husova sboru na Vinohradech, jehož byl členem a odkud během Pražského povstání vysílal. Na jeho urně je nálepka Slavie Praha.