Poštolka obecná

Poštolka se původně vyskytovala v zemědělské krajině zejména tam, kde byly duté stromy nebo pískovcové skály, ovšem dnes velice často využívá k hnízdění už zmiňované prostředí vytvořené člověkem. Tady hnízdí nejen v nejrůznějších výklencích, římsách nebo na okenních rámech, ale často i na neobvyklých místech, takže známe páry, které vyvádějí mláďata na stožárech a na televizních vysílačích. V severních Čechách bylo dokonce nalezeno hnízdo poštolky, které bylo 1,5 metrů pod povrchem ve sloji na těžbu hnědého uhlí.

Mláďata poštolky obecné se ozývají po vylétnutí z hnízda, kdy je ještě určitou dobu rodiče krmí a kdy je také učí lovit. Právě v této fázi životního cyklu poštolek můžeme vidět skupinu šesti sedmi poštolek, která putuje krajinou, obvykle to bývají rodiče nebo samice s velkými mláďaty a mláďata sbírají své první lovecké zkušenosti. Mimochodem právě v této fázi si poštolky troufají nejčastěji na zdivočelé holuby, známé věžáky, shazují nevylétlá holoubata na ulici a tam kořist porcují.

Novější výzkumy opakovaně potvrdily, že i poštolky hnízdící přímo v centru velkých měst se živí drobnými savci, především hrabošem polním, protože velmi často zalétávají lovit kořist mimo město. Kupříkladu díky značení křídelními značkami víme, že poštolky hnízdící v okolí Václavského náměstí, Opletalovy ulice apod., létají lovit hraboše buď na Letenskou pláň, nebo dokonce až na Jihozápadní město.

I když ekologie termín škodlivý a užitečný nezná, protože každý druh má v přírodě své nezastupitelné místo, můžeme poštolky hnízdící přímo ve velkých městech považovat za ptáky z hlediska člověka nesporně užitečné.

Základní údaje

Poštolka obecná (Falco tinnunculus) je sokolovitý dravec velikosti štíhlého holuba; v letu jsou charakteristická úzká špičatá křídla a dlouhý ocas. Za letu rychle mává křídly, často plachtí nebo krouží; při pátrání po kořisti se obvykle třepetá na místě. Žije v otevřené krajině a ve městech. Tažný, přelétavý i stálý pták. Hnízdo je většinou umístěno na stromech, na skalách nebo na budovách. Loví především drobné hlodavce a větší hmyz.

Jak vznikaly nahrávky

Podle zvučného volání poštolek by se zdálo, že pořízení zvukového záznamu nebude dělat potíže. Poštolky však žijí v hlučném prostředí lidských sídel a nahrávku je třeba pořizovat na relativně velkou vzdálenost. V takovém případě, i za bezvětří, je rozhodujícím a omezujícím faktorem okolní civilizační hluk. Nezbývá než hledat vhodnou tichou lokalitu, což není právě jednoduchý úkol. Místo pro budoucí hnízdo volí častěji sameček. Pozoroval jsem samce, který za hnízdo zvolil výklenek ve zdi opuštěné, o samotě stojící trafostanice. Hluboký výklenek ve zdivu byl vysoko nad druhým patrem. Samec odtud úsečnými, krátkými a opakovanými zvuky „tyk tyk tyk“ vábil samici. Do budoucího hnízda jsem instaloval mikrofon a signály samce jsem nahrál.