Petr Borkovec

Plán byl, že úvaha pro tento týden bude o olivovnících, které se v podhůří romagnolských Apenin letos sklízejí dlouho po Dušičkách, protože pořád prší.

„Co děláte? Já nic.Jen čtu – a to je všechno.Koupání už skončilo.“

V jedné slavné bajce, kterou po Ezopovi všichni opakují a testují si na ní jambický trimetr i ušlechtilý trochej, alexandrín i půvaby prostých vět, se vavřín hádá s olivou.

Vyrazil jsem pozdě, vyčítal jsem si cestou, okolo které se smrákalo – ale když se zjevila veranda hospody, už naplno rozsvícená, zdálo se mi, že denního světla zbývá dost.

Kdyby mi ten vzkaz neposlal, mluvil bych o tom, co hrozivého se mi zjevilo v koruně nebohého javoru, který obrazil dvoumetrovými výhony, protože ho roky špatně stříhám.

Jak pije holub hřivnáč? Tak, že bez ohlédnutí utíkáš ke knihovně pro slovník, abys to vůbec nějak zmohl. Zjeví se z dubu a už má všechno vyměřené.

Naposledy jsem tím mokřadem procházel na začátku ledna. Voda byla všude zmrzlá, břehy a chodníky, oddělující proudící vodu od stojatých partií, jako skleněné.

Prožijte neobyčejná dobrodružství z objevování úplně obyčejných a často velmi omšelých italských kulisách letních bytů, espresso barů, zapadlých kostelíků a náměstíček.

Plány na jubilejní třicátý book club v městečku Č. byly velkolepé. Eva Šedivá a Jana Konečná, zakladatelky schůzek, toužily čtenářky „dokonale překvapit“.

Na rybím trhu v Ravenně, uprostřed dlaždic a věží,v umbrách a okrech, v sienách, stříbrné dorády leží.