Petr Borkovec

Plán byl, že úvaha pro tento týden bude o olivovnících, které se v podhůří romagnolských Apenin letos sklízejí dlouho po Dušičkách, protože pořád prší.

„Co děláte? Já nic.Jen čtu – a to je všechno.Koupání už skončilo.“

V jedné slavné bajce, kterou po Ezopovi všichni opakují a testují si na ní jambický trimetr i ušlechtilý trochej, alexandrín i půvaby prostých vět, se vavřín hádá s olivou.

Kdyby mi ten vzkaz neposlal, mluvil bych o tom, co hrozivého se mi zjevilo v koruně nebohého javoru, který obrazil dvoumetrovými výhony, protože ho roky špatně stříhám.

Jak pije holub hřivnáč? Tak, že bez ohlédnutí utíkáš ke knihovně pro slovník, abys to vůbec nějak zmohl. Zjeví se z dubu a už má všechno vyměřené.

Na rybím trhu v Ravenně, uprostřed dlaždic a věží,v umbrách a okrech, v sienách, stříbrné dorády leží.

Den se roztékal ve stružkách, žádný kohoutek nebyl dovřený, vany a mísy protékaly. Vrátil se do postele, ale po chvíli se rozhodl, že se půjde podívat na Vínový kopec.

To místo není na plátně s portrétem vln nebo na rytině s portrétem plachetnice, ale klidně by mohlo být. Když tam stojím, vždycky se cítím jako v obraze.

Cestou jsme prostudovali historii svátku úhořů a dějiny sladkoslané a slanosladké delty, do níž míříme, i rybářskou historii Codiga a ostrovů, na kterých se rozkládá.

Kytice křišťálových sardinek milostné psaníčko tají.Klokotá racek ve stěžních. Čluny se dotýkají.