Moták pilich

28. únor 2003
Vědecké zařazení Dravci
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Moták pilich
0:00
/
0:00

Hlas motáka pilicha nepatří asi mezi nejznámější hlasy našich dravců a podobně je tomu asi i s jeho vzhledem. Přitom zbarvení dospělého samce, který je šedý až šedobílý s černými konci křídel, je velmi výrazné a v našich oblastech neobvyklé. Samice a mladí ptáci jsou méně nápadní, v jejich zbarvení převládá hnědá, jen kostřec je stejně jako u samce svítivě bílý. Pilich bývá někdy zaměňován s příbuzným motákem pochopem, který ale nikdy nemá bílý kostřec a je i mírně větší.

Jako všichni motáci, je i pilich poměrně štíhlý a má delší štíhlá křídla a delší ocas. Díky tomu je velmi obratným letcem. Pozorujeme-li pilicha v letu, připadá nám, že se skoro motá (odtud pravděpodobně jeho české rodové jméno moták). Pomalým letem těsně nad zemí pátrá po kořisti a v okamžiku, kdy kořist spatří, je schopen rázem změnit směr letu. Obratností letu motáků se asi inspirovali i konstruktéři britských bojových letounů – jeden ze strojů britské armády, který je schopen startovat a přistávat kolmo vzhůru, nese jméno Harrier, tedy moták.

Jednou z příčin toho, že pilich nepatří mezi dravce všeobecně známé, je skutečnost, že v České republice hnízdí velice zřídka - jako hnízdič patří k našim nejvzácnějším dravcům. Jinak je tomu v období podzimního či jarního tahu a v průběhu celé zimy, kdy u nás celkem běžně můžeme pozorovat protahující a zimující pilichy ze severnějších částí Evropy. Velikost hnízdní populace u nás se odhaduje na 50 až 80 párů, jiné odhady jsou ještě mírně nižší. Nejvíce pilichů v rámci Evropy hnízdí v Rusku, Skandinávii a také ve Francii, podle posledních poznatků však na většině území jejich stavy klesají a zmenšuje se i areál rozšíření. A příčiny tohoto poklesu?

Poslechněte si, jak o motákovi mluví jihočeský rozhlasák a zapálený ornitolog Ludvík Mühlstein v legendárním seriálu Volání jara:

0:00
/
0:00

Jako obvykle změny v krajině, u pilicha je dalším velmi významným faktorem také přímé pronásledování. Stejně jako u jiných dravců je u pilicha hlavním důvodem jeho pronásledování jeho jídelníček – je to dravec a tudíž celkem pochopitelně se živí lovem živé kořisti. Z toho pramení hluboce zakořeněná tradice, že co má zahnutý zobák, musí dolů. Nejčastější potravou pilicha jsou však drobní hlodavci (při lovu hrabošů v zimě na poli nebo na louce také pilicha nejspíše spatříme), občas loví i drobné ptáky. Ve Velké Británii bývá pilich trnem v oku myslivcům, neboť dokáže ulovit mláďata bělokurů rousných, které tamní myslivci chovají.

Pilich, podobně jako ostatní motáci, hnízdí na zemi. Obvykle je to v otevřeném terénu, u nás však v současnosti nacházíme hnízda téměř výhradně v lesích, buď na pasekách či holinách, nebo i ve vzrostlých smrkových porostech. Při toku se hlasitě ozývá a provozuje skutečnou vzdušnou akrobacii. Jeho snůška je na dravce poměrně dosti početná, mívá 3 až 6 vajec. Tím, že hnízdí na zemi, má však pilich také velké hnízdní ztráty, mnoho hnízd je zničeno liškou nebo divokými prasaty. A o člověku zde již byla řeč.

Základní údaje

Moták pilich (Circus cyaneus) Dravec velký v těle asi jako havran, podobný m. lužnímu a m. stepnímu. Samec shora šedý, s bílým kostřecem, na spodině světle šedý a bílý, konce křídel černé. Samice a mladí ptáci shora šedohnědí, zespodu bělaví až světle okroví s podélným skvrněním; rovněž mají vždy bílý kostřec. Hnízdí u nás jen vzácně, pravidelně však protahuje a zimuje (jde o pilichy ze severní a severovýchodní Evropy); nejčastěji se s ním lze setkat od září do dubna v otevřené krajině – na polích, loukách, v blízkosti vod apod. Létá pomalu a kymácivě. Loví drobné obratlovce. Hnízdí na zemi, u nás bývají hnízda na vlhkých loukách nebo v lesních školkách. Snůška 3 až 6 vajec se ve hnízdě objevuje koncem dubna nebo začátkem května. Zahřívá ji pouze samice, kterou samec krmí a později jí také přináší potravu pro mláďata. Na našem území hnízdící ptáci směřují zimovat do jižní Evropy. Silně ohrožený, zákonem zvláště chráněný druh.

Jak vznikaly nahrávky

Po několikaletém pozorování přeletů pilichů na Českomoravské vysočině se mi podařilo náhodně nalézt hnízdo. Bylo umístěno na zemi ve starém smrkovém lese s vysekaným podrostem. Na hnízdo mě upozornil téměř šedobílý samec, který na moji přítomnost reagoval útočně. Dalekohledem jsem pozoroval šedohnědou samici sedící poblíž vysokého smrku. Během pokřiku samce se pouze přitiskla k mláďatům na plochém hnízdě na zemi. Protože samice zasedá již od snesení prvního vejce, je velikost mladých velmi rozdílná. Umínil jsem si, že asi za dva týdny natáhnu k hnízdu dlouhý kabel s mikrofonem a natočím hlasy při krmení mladých. Když jsem se vrátil zažil jsem doslova otřes. Tři mladí byli zašlapáni do země a nejstarší, již s vyvinutými letkami, bylo velkým hřebíkem přibyto na kmen smrku.

autor: Pavel Pelz