Moták lužní

2. leden 2004
Vědecké zařazení Dravci

Moták lužní je bezesporu krásný dravec. Jedná se o elegantního letce, který je velmi obratný a nezvykle zbarvený. Zatímco samice je hnědá, na křídlech a ocase pruhovaná a na svrchních krovkách ocasních bílá, samec je stříbřitě šedý. Na svrchní části křídel má však nápadný černý pruh a také konce křídel jsou tmavé. Navíc dolní partie těla, zejména jeho boky a hruď bývají posety různě rezavě hnědými čárkovitými skvrnami. Hlasové projevy tohoto dravce jsou ovšem nevýrazné.

Pokud se moták lužní ozývá, pak je to jenom na hnízdišti. Jedná se o víceslabičný hlas, který ptáci používají zejména v ohrožení. Tokající samci se sice ozývají, ale nevýrazně a vcelku zřídka. Jejich letecká akrobacie vysoko na obloze je však dokonalá a svatební lety jako celek mohou působit na náhodného pozorovatele nezvykle působivým dojmem.

S typickým víceslabičným hlasem motáka lužního se můžeme setkat, procházíme-li nedaleko jeho hnízda. To je umístěno vždy na zemi. Jak ukázaly výsledky nedávných šetření, změnil se však v průběhu let biotop, kteří si tito ptáci vybírají pro hnízdění. Původně u nás motáci lužní hnízdili v tzv. přirozených biotopech, jako byly mokřady, rákosiny, vlhké louky a lesní paseky. Od let 1975–1980 však přibylo hnízd umístěných do takzvaných "umělých" biotopů, tedy do míst silně využívaných člověkem - do malých mokřin zachovaných uprostřed polí, ale zejména do rozsáhlých polních kultur s porosty pšenice, ječmene, žita a ovsa. Ovšem nejvíce nyní motáci lužní upřednostňují porosty řepky a vojtěšky. Pokud však hovořím o hnízdění motáka lužního v České republice, musíme mít na paměti, že se jedná o vzácného dravce, jehož populace dlouhodobě kolísá s ročním minimem 3 a maximem 50 párů.

Poslechněte si, jak o motákovi lužním mluví jihočeský rozhlasák a zapálený ornitolog Ludvík Mühlstein v legendárním seriálu Volání jara:

Základní údaje

Moták lužní (Circus pygargus) je dravec menší a štíhlejší než káně, s delšími užšími křídly a ocasem. Základní zbarvení samce je stříbřitě šedé, samice hnědé; odlišení od dalších druhů našich motáků, ze kterých je nejsubtilnější, vyžaduje jistou zkušenost. Kymácivě létá nízko nad terénem a loví drobné obratlovce. Stále ještě vzácně, v posledních letech však přece jen častěji, hnízdí v polních kulturách. Hnízdo staví na zemi. Snůšku 3 až 5 vajec zahřívá jen samice a samec jí přináší potravu; později rovněž obstarává většinu potravy pro mláďata. Tažný druh, jehož zimoviště leží v tropické a jižní Africe. Na hnízdiště se vrací v dubnu a opouští je v srpnu. Patří mezi zákonem zvláště chráněné živočichy a je zařazen v kategorii silně ohrožených druhů.

autor: Pavel Pelz